ECLI:CZ:US:2000:1.US.439.99
sp. zn. I. ÚS 439/99
Usnesení
I. ÚS 439/99
Ústavní soud rozhodl ve věci stěžovatelky A. J., zastoupené M. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 35 To 72/98, ze dne 27. 1. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve svém podání, odeslaném Ústavnímu soudu dne 23. 7. 1999, napadla rozsudek Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 35 To 72/98, ze dne 27. 1. 1999. Tímto rozsudkem byl podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu zrušen rozsudek Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 3 T 140/97, ze dne 8. 12. 1997, a bylo znovu rozhodnuto tak, že stěžovatelka se uznává vinnou ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody dle §238 odst. 1 trestního zákona. Současně bylo rozhodnuto, že podle §227 trestního řádu se trest neukládá.
Trestného činu se měla stěžovatelka dopustit tím, že v domě v Ú. ul. č. 178/4 vytrhla prkna mezi sklepem R. V. a prostorem, který užívala ona sama a sklep poškozené poté vyklidila s tím, že jej bude užívat. Ve věci rozhodoval Okresní soud v Chebu, který obžalovanou uznal vinnou a uložil jí trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. K odvolání obžalované potom Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu zrušil a na základě amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 trestní stíhání zastavil. Protože však stěžovatelka prohlásila, že trvá na projednání věci, pokračoval odvolací soud v řízení a přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku Okresního soudu v Chebu. Ústavní stížností napadeným rozsudkem poté uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody, avšak vzhledem k §227 trestního řádu trest neuložil.
Na základě výzvy Ústavního soudu si stěžovatelka zvolila k zastupování před Ústavním soudem advokáta, který ve stanovené lhůtě odstranil vady návrhu. Po upřesnění návrhu ze dne 4. 10. 1999 je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 35 To 72/98, ze dne 27. 1. 1999.
Jak však Ústavní soud v průběhu řízení zjistil, tento rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 24. 5. 1999. Tento údaj vyplývá ze sdělení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 12. 2000, u kterého se příslušný spis v současné době nachází, a z fotokopie doručenky, kterou má Ústavní soud k dispozici. Původní návrh stěžovatelky byl, jak vyplývá z podacího razítka pošty, předán k poštovní přepravě dne 23. 7. 1999.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Lhůta pro podání ústavní stížnosti začala tedy běžet dnem doručení rozsudku stěžovatelce, tj. dnem 24. 5. 1999, a posledním dnem této lhůty byl 22. 7. 1999.
Ze všech výše uvedených okolností je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nemá ze zákona možnost prominout stěžovateli lhůtu pro podání ústavní stížnosti, musel soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 5. prosince 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu