ECLI:CZ:US:2000:1.US.448.99
sp. zn. I. ÚS 448/99
Usnesení
I. ÚS 448/99
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele J. D., zast. JUDr. F. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově, sp. zn. 2 Zt 419/99 - 6 - Rot, ze dne 2. 7. 1999, a proti usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Hranice, sp. zn. ORPR: 226/H - TČ/99, ze dne 20. 5. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 9. 1999, doplněnou dne 20. 12. 1999, napadl usnesení Okresního státního zastupitelství v Přerově, sp. zn. 2 Zt 419/99 - 6 - Rot, ze dne 2. 7. 1999, a usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení Hranice, sp. zn. ORPR: 226/H - TČ/99, ze dne 20. 5. 1999, s odůvodněním, že těmito akty bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále byl prý porušen čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 3 a čl. 10 Ústavy České republiky.
Z obsahu obou napadených usnesení vyplývá, že dne 19. 3. 1999 oznámil stěžovatel na Obvodním oddělení Policie ČR Hranice, že dochází k páchání trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 a 2 trestního zákona a dalších trestných činů ze strany bratra stěžovatele L. D. v době od 26. 2. 1977 do současnosti, a to tím, že po odstranění oplocení v délce cca 50 m a hodnotě cca 500,- Kč, oddělující společnou komunikační přípojku, dvůr od přilehlé zahrady, vnikl bratr stěžovatele na jeho pozemek. Stěžovatel v oznámení tvrdil, že tímto jednáním dochází k ublížení na zdraví, omezení osobní svobody, omezení volného pohybu, k trestnému činu obecného ohrožení, k trestným činům proti lidskosti a k teroru. Policejní orgán na základě oznámení stěžovatele věc prošetřil a zjistil, že v oznamované věci nejde o podezření ze spáchání trestného činu a věc není na místě vyřídit jinak, než odložením podle §159 odst. 1 trestního řádu. Dále bylo zjištěno, že oba bratři jsou spoluvlastníky dotčených nemovitostí, jedná se o ideální spoluvlastnictví a hranice podílů nejsou reálně rozděleny. Ve věci probíhá občanskoprávní spor u Okresního soudu v Přerově, který není dosud pravomocně ukončen. O stížnosti stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Hranice, poté rozhodlo Okresní státní zastupitelství v Přerově tak, že stížnost zamítlo pro její nedůvodnost.
Po zhodnocení právního stavu věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Přijímání a prověřování trestních oznámení upravuje trestní řád v ustanovení §158 a násl. Dojde-li státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu, věc usnesením odloží, jestliže není na místě vyřídit věc jinak (§159 odst. 1 trestního řádu). Usnesení o odložení věci se doručuje poškozenému, který může proti usnesení podat stížnost (§159 odst. 5 trestního řádu). Při prověřování trestních oznámení postupují orgány činné v trestním řízení podle zásady oficiality (§2 odst. 4 trestního řádu). To znamená, že orgány činné v trestním řízení musí z vlastní iniciativy učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů (§158 odst. 2 trestního řádu). V dané věci postupovaly orgány činné v trestním řízení podle zákonných ustanovení trestního řádu, stěžovatel měl možnost podat jako poškozený proti jejich rozhodnutí stížnost, jež byla rovněž vyřízena v souladu se zákonem. Z okolností případu nevyplývá, že by orgány činné v trestním řízení v neprospěch stěžovatele porušily některá ustanovení Listiny základních práv a svobod nebo Ústavy ČR.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud dovodil, že k namítaným porušením práv stěžovatele ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo a proto byla jeho ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 31. ledna 2000
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu