ECLI:CZ:US:2000:1.US.45.98
sp. zn. I. ÚS 45/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele F. Š., zastoupeného JUDr. J. S., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 1997, sp. zn. 30 Ca 141/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá výše uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zastaveno řízení proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o žalobě na přezkoumání zákonnosti jeho rozhodnutí ze dne 19. 6. 1997, čj. FŘ/4096/140/96-Da45. Domáhá se jeho zrušení, jakož i zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové a rozhodnutí Finančního úřadu v Heřmanově Městci ze dne 24. 9. 1996, čj. 14/96, s tím, že nesprávným posouzením věci Krajským soudem v Hradci Králové byla porušena ústavní práva stěžovatele, obsažená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod byl stěžovatel povinen zaplatit poplatek, který zákon již neukládá. Stěžovatel měl zákonem daný nárok na osvobození od notářského poplatku, ale postupem správních orgánů, jakož i soudního orgánu, mu byl tento nárok odňat.
Finanční úřad v Heřmanově Městci rozhodnutím ze dne 24. 9. 1996, čj. 14/96, nevyhověl žádosti stěžovatele ze dne 23. 5. 1996 o prominutí notářského poplatku z darování, vyměřeného pod PV č. 580/95 ve výši Kč 145 520,-- a odvolal se na ustanovení §55a odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle něhož do tohoto rozhodnutí není přípustné odvolání. Stěžovatel však přesto odvolání podal a Finanční úřad v Heřmanově Městci dne 6. 11. 1996 rozhodnutím čj. 1/96 jeho odvolání podle §49 odst. 2 písm. ) zákona č. 337/1992 Sb. zamítl s poučením, že do tohoto rozhodnutí je odvolání přípustné. Stěžovatel se odvolal k Finančnímu úřadu v Hradci Králové, které rozhodnutím ze dne 19. 6. 1997 jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Heřmanově Městci ze dne 6. 11. 1996 zamítl s tím, že správce daně, jehož rozhodnutí bylo odvoláním napadeno, postupoval v souladu s ustanovením §49 odst. 2 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., když konstatoval, že odvolání je nepřípustné, aniž se však blíže k věci vyjádřil.
U Krajského soudu v Hradci Králové podal pak stěžovatel žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 19. 6. 1997. Usnesením ze dne 31. 10. 1997, čj. 30 Ca 141/97 - 15, krajský soud řízení zastavil podle ustanovení §248 odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §250d odst. 3 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí Finančního ředitelství je jednak rozhodnutím procesním (což ostatně nebylo zcela jednoznačné), které je podle citovaného ustanovení o. s. ř. z přezkumu vyloučeno, jednak podle §250b odst. 1 o. s. ř., protože rozhodnutí správního orgánu, vydané v posledním stupni, bylo stěžovateli doručeno dne 27. 9. 1996 a žaloba, kterou se domáhal jeho zrušení u soudu, byla předána k poštovní přepravě až dne 28. 7. 1997. Lhůta k podání žaloby uplynula tedy již 27. 11. 1996, její zmeškání nelze prominout a zastavení řízení podle §250d odst. 3 o.s.ř. bylo proto namístě.
Ústavní soud při projednávání stížnosti stěžovatele musel přisvědčit správnosti závěrů krajského soudu, že stěžovatel předložil žalobu u krajského soudu k přezkoumání rozhodnutí správce daně opožděně, takže bylo nutno řízení zastavit. Ústavní soud musel proto vyjít z toho, že stěžovatel nevyčerpal řádně všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost stěžovatele je ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nepřípustná.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu