ECLI:CZ:US:2000:1.US.477.98
sp. zn. I. ÚS 477/98
Usnesení
I. ÚS 477/98
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a Vladimíra Paula ve věci stěžovatele I. M., zastoupeného JUDr. P. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti příkazu soudce Okresního soudu Plzeň - město k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, a příkazu vyšetřovatele Policie ČR - Krajského úřadu vyšetřování Západočeského kraje, 3. odboru, detašované pracoviště Cheb, ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. ČVS: KVV 183/30 - 98, se souhlasem Krajského státního zástupce v Plzni ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 Kzn 82/98, k prohlídce jiných prostor a pozemků, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadl příkaz soudce Okresního soudu Plzeň - město k domovní prohlídce ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 5 Nt 945/98, a příkaz vyšetřovatele Policie ČR - Krajského úřadu vyšetřování Západočeského kraje, 3. odboru, detašované pracoviště Cheb, ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. ČVS: KVV 183/30 - 98, se souhlasem Krajského státního zástupce v Plzni ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 1 Kzn 82/98, k prohlídce jiných prostor a pozemků. Má za to, že těmito příkazy došlo k porušení jeho základních lidských práv upravených v čl. 12 a 36 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tato porušení spatřuje v tom, že došlo k provedení domovní prohlídky v bytě advokáta zastupujícího obchodní společnosti, u nichž rovněž byla provedena prohlídka jiných prostor a pozemků. Došlo k porušení práva při domovních prohlídkách, a to tím, že vydané rozhodnutí není správné, obsahuje rozdílná jména téže osoby, nedošlo k předchozímu výslechu před provedením domovní prohlídky, jak to ukládá §84 trestního řádu. Došlo k prohlídce prostor ubytovny, tedy prostorů určených k bydlení, pouze na základě příkazu vyšetřovatele se souhlasem krajského státního zástupce, ač k takové prohlídce může dojít jen na základě rozhodnutí soudu.
Soudce Okresního soudu Plzeň - město vydal příkaz k provedení domovní prohlídky ve věci podezřelého JUDr. J. K. v bytě JUDr. L. K. Podle stěžovatele není rozdíl ve jméně zcela bezvýznamný. Byla vykonána domovní prohlídka v bytě advokáta, a to ve věcech náležejících k jeho advokátní praxi. Vedle toho byly prohledány materiály klientů advokáta, ač před provedením domovní prohlídky byli policisté advokátem poučeni, že na tyto věci se vztahuje povinnost mlčenlivosti, kterou má zákonem uloženou.
Po zhodnocení obsahu ústavní stížnosti a argumentů v ní uvedených musí Ústavní soud konstatovat, že ústavní stížnost je zčásti podaná osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] a zčásti je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) cit. zákona].
Stěžovatel především napadá tu část příkazu k domovní prohlídce (bod 2. příkazu), týkající se nikoli jeho osoby a jeho bytu, ale manželů JUDr. L. K. a JUDr. M. B. a jejich společného bytu na adrese F. L., A.22. Je tedy zřejmé, že se tato část příkazu nedotkla práv stěžovatele I. M. U něj byla domovní prohlídka provedena na základě bodu 1. příkazu, a to v rodinném domě, včetně garáže u domu a dalších prostor k tomuto domu náležejících, na adrese F. L., D.L., A. 22/38. Osobou, u níž se domovní prohlídka koná, je osoba, která prohlížené obydlí skutečně užívá, v případě nájmu bytu je jím tedy nájemce, nikoli majitel domu. Jedině tato osoba, jíž se domovní prohlídka bezprostředně dotýká, může eventuelně podat ústavní stížnost.
Téměř celé odůvodnění ústavní stížnosti však směřuje k údajnému porušení zákonných ustanovení trestního řádu a základních práv a svobod ve vztahu k JUDr. L. K. V podstatné části ústavní stížnosti je tedy evidentní, že k namítanému porušení cit. ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod mělo dojít nikoliv u stěžovatele samotného, nýbrž u JUDr. L. K. Přitom ústavní stížnost je oprávněna podat osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost stejného obsahu jako ústavní stížnost I. M. podal také JUDr. L. K. O této ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud svým nálezem ze dne 21. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 486/98. V tomto nálezu se Ústavní soud vypořádal se všemi námitkami proti příkazu k domovní prohlídce, sp. zn. 5 Nt 945/98, které použil stěžovatel I. M. ve své ústavní stížnosti. Proto v této části ústavní stížnosti může Ústavní soud odkázat na odůvodnění výše zmíněného nálezu.
K další námitce stěžovatele, týkající se již jeho samotného, totiž že k prohlídce prostor pro ubytování lidí, tedy ubytovny, došlo pouze na základě příkazu vyšetřovatele k prohlídce jiných prostor podle §83a trestního řádu, ačkoliv je nutný příkaz soudce ve smyslu §83 trestního řádu, je možno pouze uvést, že tato námitka neodpovídá skutečnosti. Podle vyjádření státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni se mezi prohledávanými objekty nacházel i hotel V. a jeho ubytovna v obci K. Vyšetřovatel učinil státnímu zástupci podnět, aby nařídil prohlídku tohoto objektu jako prohlídku jiných prostor a pozemků. S ohledem na to, že ubytovací objekt je považován za obydlí, požádal státní zástupce soudce o vydání příkazu k domovní prohlídce "ve všech prostorách sloužících k bydlení hostů a personálu v hotelu V.". Příkaz k domovní prohlídce též takto zněl, což si Ústavní soud z kopie příkazu, který má k dispozici, sám ověřil. Vzhledem k tomu, že však vyšetřovateli nebyla známa prostorová dispozice objektu ani využití jednotlivých místností, vydal státní zástupce souhlas vyšetřovateli též k prohlídce jiných prostor a pozemků (§83a odst. 1 trestního řádu). Policie totiž neměla možnost předem zjistit, zda některé hotelové pokoje fakticky neužívá jejich majitel jako kanceláře, sklady či jiné nebytové prostory. V uvedeném postupu nelze spatřovat porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto Ústavní soud tuto část ústavní stížnosti posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí jakož i důvodů ústavní stížnosti Ústavní soud ústavní stížnost na základě výše uvedených důvodů podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 31. ledna 2000