ECLI:CZ:US:2000:1.US.608.99
sp. zn. I. ÚS 608/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky R. M., zastoupené JUDr. I. I., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 1999, čj. 17 Co 210/98 - 33, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 20. 11. 1999, doplněná podáním ze dne 14. 1. 2000, napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 2. 1998, čj. 4 C 1116/96 - 19, a to tak, že žalovaná - stěžovatelka - je povinna zaplatit žalobci Z., s. r. o., České Budějovice, částku Kč 23 964,40 s 19% úrokem z prodlení od 26. 9. 1995 do zaplacení ve lhůtě do šesti měsíců ode dne právní moci rozsudku. Stěžovatelka má za to, že kupní smlouva, která mezi účastníky byla uzavřena, značně znevýhodňuje prodávajícího, když kupující strana nemůže odstoupit od smlouvy v případě jakéhokoliv důvodu, případně i nezájmu o zboží, a je tedy nucena za všech okolností stát se vlastníkem nežádoucí věci, případně ji v lepším případě hrozí smluvní pokuta. Dovozuje, že napadený rozsudek je v rozporu s článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článkem 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Ústavní soud při přípravě projednávání návrhu stěžovatelky musel vycházet z toho, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví.
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 4 C 1116/96, bylo zjištěno, že rozsudek Krajského soudu v Brně, který je napadán stížností, nabyl právní moci dnem 15. 10. 1999 a stěžovatelka proti němu nepodala dovolání, ač jí to umožňovalo ustanovení občanského soudního řádu v §238 odst. 1 písm. a), které stanoví, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Soudce zpravodaj s ohledem na učiněné zjištění dospěl k závěru, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Ústavní soud byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti stěžovatelky za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu