ECLI:CZ:US:2000:2.US.147.2000
sp. zn. II. ÚS 147/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K., a.s., zastoupené Ing. J. F., právně zastoupené JUDr. D. R., za účasti účastníka řízení: Ministerstva práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na poříčním právu 1, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci a návrhu na zrušení části přílohy č.1 vyhl.č. 237/1999 Sb., o rozšíření závaznosti kolektivní smlouvy vyššího stupně, a to v části: "766. K., akciová společnost, zkráceně : K., a.s., " takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 9.3.2000 obdržel Ústavní soud podání stěžovatelky ve kterém uvádí, že dne 29.6.1999 obdržela dopis ministerstva práce a soc. věcí, který se týkal záměru shora označeného ministerstva rozšířit i na stěžovatelku účinnost kolektivní smlouvy vyššího stupně ve znění dodatku č.1, která byla uzavřena mezi odborovým svazem Stavba ČR, Odborovým svazem pracovníků dopravy, železničního hospodářství a autoopravárenství Čech, Moravy a Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR
K tomuto záměru zaujala navrhovatelka od počátku negativní stanovisko, které s podrobným odůvodněním písemně zaslala MPaSV. Přes tento nesouhlas však shora označené ministerstvo nejprve dopisem ze dne 9.11.1999 oznámilo navrhovatelce rozhodnutí ministra rozšířit vyhl.č.237/1999 Sb., ze dne 19.10.1999 závaznost výše uvedené kolektivní smlouvy i na navrhovatelku.
Navrhovatelka dále uvádí, že shora popsaným postupem účastníka řízení byl porušen §7 odst.2 z. č. 2/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když rozšířit závaznost kolektivní smlouvy vyššího stupně lze jen na zaměstnavatele s obdobnou činností a obdobnými ekonomickými a sociálními podmínkami, kteří mají sídlo na území příslušné republiky a není pro ně závazná kolektivní smlouva vyššího stupně.
Stěžovatelka sice připouští, že podle statistických údajů byla dříve zařazena pod stavební výrobu a díky této skutečnosti odborová organizace. působící u navrhovatelky zůstala členem odborového svazu Stavba ČR. Od roku 1993 se však v této oblasti statistických informací situace změnila, když stěžovatelka je od této doby vedena pod předmětem činnosti průmysl, těžba a zpracování surovin.
Důsledkem zařazení navrhovatelky do přílohy č.1 vyhl. č.237/1999 Sb. je podle tvrzení stěžovatelky poškození jejích zájmů v podnikatelských aktivitách, neboť při srovnání s jinými podnikatelskými subjekty ve stejných nebo obdobných předmětech činnosti je značně znevýhodněna (např. poskytováním dovolené svým zaměstnancům o l týden delší, než činí nárok ze ZP).
Dne 24.7.2000 obdržel Ústavní soud doplnění podání stěžovatelky, ve kterém zdůrazňuje, že ve smyslu ust. §72 odst.1 písm. a) z.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje za zásah orgánu veřejné moci dopis účastníka řízení ze dne 9.11.1999, když stížností napadená část přílohy č.1 vyhl.č.237/1999 Sb. byla podle názoru navrhovatelky vydána mimo meze z.č.2/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tímto postupem ministerstva byl porušen čl. 2 odst.3 a čl.79 odst.3 Ústavy a čl.2 odst.2 Listiny základních práv a svobod.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje veškeré podmínky uvedené v ust. §72 odst.1 písm.a) , odst. 2, odst. 4 ve vztahu k ust. §75 odst.1 z.č. 183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatelka označila za předmět ústavní stížnosti jednání, resp. postup účastníka řízení vyjádřený v dopise ze dne 9.11.1999, který oznamoval stěžovatelce rozhodnutí ministra o jejím zařazení do přílohy č.1 vyhl.č. 237/1999 Sb..
Ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu lze pod pojem "jiný zásah orgánu veřejné moci" zařadit takové jednání, které ve svých důsledcích znamená porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou ve smyslu čl. 10 Ústavy. I když se soudce zpravodaj domnívá, že za takový "zásah orgánu veřejné moci" lze spíše označit rozhodnutí příslušného ministra o zařazení stěžovatelky do přílohy č.1 shora citované vyhlášky, než pouhé písemné oznámení účastníka řízení o této skutečnosti a to ještě "ex post", vzal soudce zpravodaj v úvahu, že tento dopis je s ohledem na termín jeho zaslání pro stěžovatelku výhodnější a představuje tak poslední možný časový údaj, kdy došlo ke skutečnosti, jež je předmětem ústavní stížnosti.
Z podacího razítka na obálce, v níž byla ústavní stížnost zaslána vyplývá, že byla předána k poštovní přepravě dne 8.3.2000, což však znamená, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě, stanovené pro její podání (§72 odst.2, odst.4 z.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Z výše uvedeného důvodu, aniž by se soudce zpravodaj zabýval meritem podání, byl nucen ústavní stížnost ve smyslu ust. §43 odst.1 písm. b) z.č.183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako opožděnou.
Spolu s ústavní stížností bylo nutné odmítnou jako opožděný i návrh na zrušení části přílohy č.1 vyhl.č.237/1999 Sb., a to v části :" 766.K., akciová společnost, zkráceně K., a.s.,".
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. srpna 2000