ECLI:CZ:US:2000:2.US.15.99
sp. zn. II. ÚS 15/99
Usnesení
II. ÚS 15/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele I. M. B., zastoupeného Mgr. M. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 9 To 3/98, ze dne 19. 2. 1998, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, čj. 28 T 27/97-325, ze dne 17. 10. 1997, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, čj. 28 T 27/97-325, ze dne 17. 10. 1997, byli stěžovatel a V. I. S. uznáni vinnými spolupachatelstvím k pokusu trestného činu vraždy podle §9 odst. 2, §8 odst. 1, §219 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákona, za což byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání 12 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a trest vyhoštění.
Proti uvedenému rozsudku podal navrhovatel odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze, čj. 9 To 3/98, ze dne 19. 2. 1998 podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Stěžovatel má zato, že závěr soudů obou stupňů, že společně s odsouzeným S. se dopustili jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu vraždy tím, že by jiného usmrtili v úmyslu získat majetkový prospěch, je v tak hrubém rozporu se skutkovými zjištěními, že porušuje práva stěžovatele vyplývající z Čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud předně zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje procesní náležitosti, stanovené pro podání ústavní stížnosti zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jímž je Ústavní soud dle čl. 88 Ústavy při svém rozhodování vázán.
II. ÚS 15/99
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1).
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost ve vlastnoručně sepsaném návrhu stěžovatele byla podána podle razítka podací pošty dne 11. 1. 1999. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 1998, čj. 9 To 3198, bylo stěžovateli doručeno dne 18. 3. 1998.
Tímto dnem počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti. Jestliže tedy stěžovatel svůj návrh Ústavnímu soudu podal až 11. 1. 1999, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem.
Stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti ze dne 28. 4. 1999, sepsaném advokátem k výzvě Ústavního soudu o odstranění vad podání, požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti. K tomu ústavní soud konstatuje,, že běh a délka lhůty jsou upraveny kogentním ustanovením §72 odst. 2, které Ústavnímu soudu požadovaný postup neumožňují.
Podle §43 odst. I písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 22. srpna 2000