ECLI:CZ:US:2000:2.US.153.2000
sp. zn. II. ÚS 153/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti R. N., právně zastoupeného Mgr. P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1083/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 1999, sp. zn. 1 To 1083/99, a to pro porušení čl. 8 odst. 5 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným napadeným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení o prodloužení vazby do 6. 10. 1999, přičemž Krajský soud v Ostravě rozhodoval až dne 9. 12. 1999.
Z obsahu spisu Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel je trestně stíhán pro rozsáhlou a závažnou majetkovou a násilnou trestnou činnost, páchanou ve spolupachatelství. Spolu s ním je stíháno devět spoluobviněných. Věc je projednávána vazebně. V průběhu přípravného řízení přešla věc s ohledem na postupně zjištěný rozsah a výši škody z příslušnosti okresních orgánů na orgány krajské. Ze strany obviněných včetně stěžovatele jsou průběžně podávány stížnosti na postup vyšetřovatele, opakovaně žádosti o propuštění z vazby a stížnosti proti zamítavým usnesením, jakož i ústavní stížnosti ve věcech dílčích procesních rozhodnutí obecných soudů. Takto stěžovatel sám podal a zčásti bylo již rozhodnuto odmítnutím ústavní stížnosti Ústavním soudem ve věcech III. ÚS 477/99, I. ÚS 153/2000, III. ÚS 154/2000 a II. ÚS 153/2000. Předmětem všech těchto ústavních stížností je rozhodování o vazbě stěžovatele obecnými soudy, které opakovaně odůvodňují svá zamítavá rozhodnutí konkretizováním podmínek a důvodů trvání vazby u stěžovatele, zatím co někteří ze spoluobviněných byli propuštěni na svobodu po přijetí písemného slibu ve smyslu ust. §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. I když omezení osobní svobody ze strany orgánů činných v trestním řízení je významným zásahem do základních práv občana a je nutno posuzovat je pečlivě a výlučně individuálně, krajský soud v napadeném usnesení pečlivě a dostatečně konkrétně zdůvodnil své rozhodnutí ponechat stěžovatele i nadále ve vazbě. Nelze odhlédnout od dalších okolností případu, to je rozsáhlost trestné činnosti a počet spoluobviněných. Právě tyto okolnosti ztěžují a prodlužují řízení. Proto byla důvodně prodloužena lhůta vazby u stěžovatele.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 8 odst. 5 a čl. 38 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 28. června 2000