ECLI:CZ:US:2000:2.US.220.2000
sp. zn. II. ÚS 220/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. A. T., a Ing. A. T., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2000, č. j. 97 K 77/97-257, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatelé neodstranili vadu návrhu ve lhůtě jim k tomu určené.
Ústavní soud obdržel dne 6. 4. 2000 podání stěžovatelů s přiloženým svazkem listinných příloh a plnou mocí, udělenou stěžovateli dne 17. 1. 2000 JUDr. J. H., m. j. též k zastupování navrhovatelů v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.
V písemné výzvě ze dne 19. 4. 2000 byl JUDr. J. H. výslovně upozorněn na vadu předmětné plné moci, když současně byl poučen i o nedostatcích návrhu, který nesplňuje obecné náležitosti ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §34 ve vztahu k ustanovení §72 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
K odstranění vad podání byla JUDr. J. H. stanovena 7 denní lhůta, počínající ode dne obdržení předmětné výzvy. Písemnou výzvu převzal JUDr. J. H. dne 22.4. 2000 a dne 2. 5. 2000 obdržel Ústavní soud od jmenovaného advokáta upřesnění ústavní stížnosti, ze které se podává, že stěžovatelé napadají postup Krajského obchodního soudu v Praze v řízení, ukončeném napadeným usnesením a tvrdí, že právě postupem Krajského obchodního soudu v Praze došlo k porušení práva na soudní a jinou právní ochranu, vyjádřené možností domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, jakož i práva rovnosti účastníků řízení. Podle uvedeného upřesnění navrhují, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení a současně vyslovil ve svém rozhodnutí právní názor k otázce vyloučení předmětného nemovitého majetku ze soupisu, uvedeného v konkurzní podstatě konkurzního řízení sp. zn. 97 K 77/97. Současně žádají, aby Ústavní soud rovněž rozhodl, že tento nemovitý majetek nelze do konkurzní podstaty úpadce začlenit, neboť kupní cenu úpadce již převzal, avšak nesplnil svoji povinnost převést předmětný nemovitý majetek do vlastnictví stěžovatelů.
Ve věci výzvy k odstranění vady plné moci, sdělil JUDr. J. H., že si je vědom obsahu ustanovení §31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, substituční doložku však nehodlá využít, když o této věci stěžovatele informoval telefonicky. Protože se však navrhovatelé nacházejí v současné době mimo zemí ČR není schopen ve stanovené lhůtě obstarat jejich písemný souhlas se změnou podmínek za kterých byla plná moc udělena.
Soudce zpravodaj z citovaného upřesnění ústavní stížnosti konstatoval, že vada plné moci nebyla ve stanovené lhůtě odstraněna a právní zástupce stěžovatelů soud nepožádal o prodloužení jemu stanovené lhůty k odstranění vady plné moci. Z této skutečnosti tedy soudce zpravodaj vycházel a podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 9. května 2000