ECLI:CZ:US:2000:2.US.234.99
sp. zn. II. ÚS 234/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti 1) K. P., 2) T. K., oba zastoupeni JUDr. F. U., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1999, sp. zn. 21 Co 438/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1996, sp. zn. 49 C 43/92, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Dne 10. 5. 1999 obdržel Ústavní soud stížnost, kterou oba stěžovatelé napadají v záhlaví usnesení označená rozhodnutí obecných soudů a tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jejich práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy, když tyto soudy údajně odňaly navrhovatelům možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně pak těmto soudům vytýkají, že neposkytly zákonným způsobem ochranu jejich právům.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že odvolací soud připustil částečné zpětvzetí návrhu stěžovatelů (dříve navrhovatelů) proti odpůrci - Správě nemovitostí města Brna, st. p. v likvidaci, když rozsudek soudu prvého stupně, ve znění tam blíže uvedeném, v této části zrušil a řízení v označeném rozsahu zastavil.
Současně odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvého stupně, pokud tento stanovil, že se zamítá návrh, aby byl nahrazen projev vůle odpůrce, potřebný k uzavření dohody o vydání nemovitosti.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé podali proti napadenému rozsudku odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání, vyčkal Ústavní soud ukončení dovolacího řízení a vynesení příslušného rozhodnutí. Dne 9. 2. 2000 obdržel Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2000, č.j. 23 Cdo 1226/99-139, 23 Cdo 1227/99. Dovolací soud vyhověl dovolání stěžovatelů, pokud tito specifikovali dovolací důvod jako nesouhlas se závěry soudů nižších stupňů, že nepřesná a neúplná žaloba došlá soudu dne 23. 12. 1991 nezaložila hmotněprávní účinky a neměla tedy za následek stavení běhu prekluzivní lhůty pro uplatnění práva na vydání sporné nemovitosti u soudu a rozhodl tak, že zrušil bod bodem II. výroku rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 1999, č. j. 21 Co 438/96-114, v části, jíž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1996, č. j. 49 C 43/92, 15 C 190/92-51, zamítající žalobu stěžovatelů o uzavření dohody o vydání předmětných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení, ve vztahu mezi stěžovateli a žalovaným, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 26. 4. 1996, č. j. 49 C 43/92, 15 C 190/92-51, v části, jíž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o uzavření dohody o vydání nárokovaných nemovitostí a rozhodnuto o nákladech řízení, jak shora uvedeno. V tomto rozsahu byla věc vrácena Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Za této situace, kdy dovolací soud zrušil oba napadené rozsudky v části, týkající se návrhu na uzavření dohody o vydání nemovitostí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvého stupně, odpadla část předmětu ústavní stížnosti stěžovatelů, která směřovala právě proti zrušeným výrokům obou obecných soudů. Ústavní soud proto v této části byl nucen ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) , neboť se jedná o návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
V další části ústavní stížnosti, která směřovala i proti výrokům obecných soudů nedotčených dovolacím soudem, Ústavní soud konstatoval, že není naplněna podmínka porušení ústavnosti či práv stěžovatelů, neboť z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zjistil, že řízení o části žalobního návrhu bylo zastaveno proto, že oba stěžovatelé vzali v tomto bodě svůj návrh zpět. Ústavní soud proto ústavní stížnost směřující proti části výroku, obsaženému v rozsudku Krajského soudu v Brně, o zastavení řízení a zrušení rozsudku soudu prvého stupně, odmítá jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 22. února 2000