ECLI:CZ:US:2000:2.US.235.99
sp. zn. II. ÚS 235/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti podané V. B., zastoupené JUDr. B. K., advokátkou, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 10. 3. 1999, čj. 317/98-3153, eventuálně i rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 8. 7. 1996, čj. 1229/96-R/210/96-R/210/91 Ka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností "proti zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 Ústavy České republiky", odeslanou Ústavnímu soudu dne 10. 5. 1999, se stěžovatelka, nejsouc zastoupena podle ustanovení §30 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 10. 3. 1999, čj. 317/98-3153, rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 8. 7. 1996, čj. 1229/96-R/210/96-R/210/91 Ka. Uvádí, že postupem shora uvedených správních orgánů bylo "nepřípustným způsobem zasaženo do základních práv a svobod...", a to zejména práv a svobod zaručených článkem 11 a článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podáním ze dne 10. 5. 1999 se dožaduje, vedle zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ze dne 10. 3. 1999, "popř. i" předchozího rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 8. 7. 1996. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 7. 1999, označeným rovněž jako ústavní stížnost, pak stěžovatelka, zastoupena advokátkou, doplnila své původní podání Ústavnímu soudu. Zejména specifikovala stížnost tak, že ji podává proti zásahu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy.
V ústavní stížnosti (doplněné o zmíněné podání doručené Ústavnímu soudu dne 26. 7. 1999) uvádí stěžovatelka, že její rodiče "získali přídělovou listinou Ministerstva zemědělství, Národního pozemkového fondu, pobočky v Teplicích, ze dne 12. 5. 1948, čj. K 2684/48/I, zemědělskou usedlost čp. 4 s polnostmi ve výměře cca 13 ha v obci T., tedy nemovitosti zapsané tehdy ve vložce č. 534 pozemkové knihy, katastrálního území V.". Dále se píše, že "vlastnictví k uvedeným nemovitostem přešlo na československý stát na základě jednostranného (!) právního úkonu vlastníků ze dne 29. 12. 1959, tj. darováním státu", údajně v tísni ve smyslu ust. §6 odst. 1 písm. h) zák. č. 229/1991 Sb.
Stěžovatelka tvrdí, že je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb. Píše též, že dne 21. 3. 1991 "vznesla nárok na vydání nemovitostí vůči Okresnímu úřadu v Lounech", že dne 26. 4. 1991 jí bylo sděleno, že "její žádost nelze vyřídit, neboť dosud není v platnosti příslušný restituční zákon". Dne 14. 8. 1991 byla "Okresnímu úřadu Louny, okresnímu pozemkovému úřadu" doručena žádost stěžovatelky o "finanční úhradu náplně přídělu". Podle stížnosti "dne 8. 7. 1996 vydal okresní pozemkový úřad při Okresním úřadu v Lounech... rozhodnutí čj. 1229/96-R/210/91/Ka, jímž se žádost stěžovatelky doručená dne 14. 8. 1991, vztahující se ...k nemovitosti čp. 4 a stavební parcele č. 107 ...zamítá...". Stěžovatelka proti rozhodnutí opravný prostředek nepodala. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 8. 1996.
Dne 17. 10. 1997 podala stěžovatelka, jak píše, "mimořádný opravný prostředek" proti tomuto rozhodnutí formou podnětu k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §§65 a násl. ustanovení zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Jejímu podání však nebylo vyhověno. Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad odpovědělo dopisem ze dne 10. 3. 1999, zn. 317/98-3153, že "je rozhodnutí správního orgánu 1. stupně Okresního úřadu Louny, okresního pozemkového úřadu, věcně správné, a tudíž nebyl shledán důvod k postupu podle §65 správního řádu".
Ústavní soud zjistil, že Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, nevydalo na základě podnětu stěžovatelky k přezkoumání rozhodnutí čj. 1229/96-R/210/96-R/210/91 Ka ze dne 8. 7. 1996, vydaného Okresním úřadem v Lounech, okresním pozemkovým úřadem, žádné rozhodnutí. Písemnost tohoto orgánu ze dne 10. 3. 1999, zaslanou okresnímu pozemkovému úřadu a tehdejšímu právnímu zástupci stěžovatelky, nelze totiž posoudit jako rozhodnutí (§47 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb.). Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad, ji označuje jako "sdělení".
Soud pokládá za užitečné v této souvislosti uvést, že i pro případ, že by na základě podnětu stěžovatelky podle ust. §65 zák. č. 71/1967 Sb. bylo správním orgánem vydáno rozhodnutí, nebylo by možno tento podnět pokládat za "poslední opravný prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje." Na přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení není právního nároku.
Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelkou nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytoval, když, jak výše zmíněno, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 8. 7. 1996 ("eventuálně" rovněž stížností napadnutému) stěžovatelka odvolání (řádný opravný prostředek) nepodala, ač o možnosti jeho podání byla poučena. Proto je ústavní stížnost nepřípustná (ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).
Ústavní soud z tohoto důvodu dále nezkoumal případné porušení základních práv a svobod rozhodnutím, které bylo ve věci vydáno, nezabýval se petitem, jenž i po doplnění ústavní stížnosti není v potřebné míře určitý, když je navrhováno zrušení "...eventuálně i rozhodnutí Okresního úřadu..." a není z něj tak patrno, čeho se stěžovatelka domáhá (ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb. v souv. s ustanovením §79 o.s.ř.).
Z důvodu nepřípustnosti ústavní stížnosti nezbylo než stížnost odmítnout (ustanovení §75 odst. 1 ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zák. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2000 Vojtěch Cepl
předseda senátu