ECLI:CZ:US:2000:2.US.249.2000
sp. zn. II. ÚS 249/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Z. P., zastoupeného M. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 1. 1997, čj. 29 Ca 401/95-12, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2000, čj. 29 Ca 109/2000-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 18. 4. 2000 byla Ústavnímu soudu odeslána ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud přijal nález, jímž se rozhodnutí shora uvedených soudů zrušují.
Stěžovatel není v řízení zastoupen advokátem, ač podle ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako stěžovatel (účastník) v řízení před Ústavním soudem, jím zastoupen být musí.
Ústavní soud, navzdory zjištění této vady, jakož i vadnému petitu nevyzval stěžovatele k odstranění této vady a přistoupil k rozhodnutí. Učinil tak proto, že shledal jinou vadu, která je neodstranitelná.
Ústavní soud zjistil, že nebyla dodržena zákonná 60denní lhůta k podání stížnosti, která počala běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, jenž zákon k ochraně práva poskytuje. Tímto rozhodnutím nebylo rozhodnutí soudu ze dne 25. 2. 2000 o návrhu na povolení obnovy řízení, jak se stěžovatel mylně domnívá, nýbrž rozhodnutí téhož soudu ze dne 20. 1. 1997, čj. 29 Ca 401/95-12, které nabylo právní moci dne 18. 2. 1997. Od doručení tohoto rozhodnutí uplynula do podání ústavní stížnosti lhůta delší než 60 dnů.
Dodává se, že obnova řízení není posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ve spojení s ust. §75 odst. 1 téhož zákona).
Proto nezbylo než stížnost odmítnout (ust. §72 odst. 2 ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2000 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj