ECLI:CZ:US:2000:2.US.302.2000
sp. zn. II. ÚS 302/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve složení předseda JUDr. Vojtěch Cepl a soudci JUDr. Jiří Malenovský a JUDr. Antonín Procházka ve věci ústavní stížnosti R. K., zastoupeného Mgr. J. J., advokátem, proti postupu Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 16. 5. 200 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s včas podanou ústavní stížností proti postupu Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech při projednávání a vyřizování jeho věcí. Na výzvu soudce zpravodaje stěžovatel odstranil zčásti vadu svého podání, která spočívala v tom, že nebyl při podání ústavní stížnosti zastoupen předepsaným způsobem. Plná moc daná advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven Českou advokátní komorou, sice vykazovala vadu v podobě zástupčí doložky, Ústavní soud však vzhledem k dále rozvedeným okolnostem nepovažoval za nutné požadovat její odstranění.
Z ústavní stížnosti a přiložených kopií podání stěžovatele a odpovědí příslušných soudů vyplývá, že stěžovatel podal návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Spor je veden u Okresního soudu v Semilech, pod sp. zn. 6 C 413/97, a nyní je projednáváno dovolání stěžovatele, vedené pod sp. zn. 20 Cdo 1378/98 u Nejvyššího soudu. Stěžovatel se obrátil na tento soud se stížností na průtahy v řízení o dovolání. Ředitelka sekretariátu předsedkyně Nejvyššího soudu mu dopisem ze dne 4. 1.2000 sdělila, že Nejvyšším soudem bylo rozhodnuto o dovolání, vedeným pod sp. zn. 20 Cdo 1378/98 (doručeno 1. 7. 1998, rozhodnuto 31. 8. 1999). Pokud jde o další rozhodnutí jím uváděná, nejsou dovolání o nich u Nejvyššího soudu evidována. K nové stížnosti mu dopisem ze dne 21. 3. 2000 asistentka předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že dovolání k výše uvedeným rozhodnutím nejsou Okresním soudem v Semilech evidována, tudíž ani nemohla být doručena Nejvyššímu soudu.
K nové stížnosti stěžovateli dopisem ze dne 28. 3. 2000 asistentka předsedkyně Nejvyššího soudu sdělila, že v případě informace o rozhodnutí ve věci dovolání ,pod sp. zn. 20 Cdo 1378/98, se ve skutečnosti jednalo jen o rozhodnutí vrátit spis Okresnímu soudu v Semilech k odstranění nedostatků podání. Z ústavní stížnosti vyplývá, že tento nedostatek spočívá v tom, že stěžovatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem. Stěžovatel si současně stěžuje, že s ohledem na majetkové poměry si není s to opatřit advokáta. Okresní soud v Semilech mu sice přiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu ale právního zástupce. Nedostatečně jej též poučil o dokladování sociálních poměrů, čímž mu upírá právo na právní zastoupení před soudem. Proto stěžovatel nemůže dostát výzvám soudu, aby se nechal zastupovat v řízení o dovolání.
Stěžovatel si dále stěžuje, že je navíc soudy mylně informován o stavu vyřizování jeho věcí, nejsou vyřizovány stěžovatelovy stížnosti na průtahy v řízení, soudy nedoručují některá rozhodnutí na jím uvedenou adresu v zahraničí, přesto je považují za doručená a vyvozují z toho závěry v jeho neprospěch v rozporu se zákonem. Proto žádá, aby Ústavní soud zakázal uvedeným soudům pokračovat v nepravdivém, mylném a zavádějícím informování o vyřizování jeho věcí, neodůvodněném protahování jejich vyřizování, popř. neřešení a v nedoručování písemností a následně vykazování jejich doručení.
Ústavní soud přezkoumal přípustnost a opodstatněnost jednotlivých bodů stěžovatelova podání. Na základě ústavní stížnosti a předloženého spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nebylo shledáno porušení ústavních zásad soudního řízení, které by dosahovalo intenzity zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Nepovažoval za potřebné vyžadovat další podklady a vyjádření, neboť by to naopak vyřízení věci stěžovatele mohlo pouze zdržet. K jednotlivým stížnostním bodům Ústavní soud považuje za potřebné uvést:
a) stěžovatel namítá porušení práva na včasné projednání věci, vedené pod sp. zn. 6 C 413/97. Z předložených materiálů však plyne, že věc dosud nemohla být rozhodnuta Nejvyšším soudem proto, že stěžovatel nesplnil zákonnou podmínku zastoupení advokátem při podání dovolání. V tomto bodě je stížnost zjevně neopodstatněná, neboť bez splnění této podmínky nemůže být jeho dovolání projednáno. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti v tomto bodě vyplývá i z následujících závěrů Ústavního soudu;
b) pokud jde o námitku porušení práva na právní zastoupení, když Okresní soud v Semilech stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků, neustanovil mu ale právního zástupce, jde o návrh nepřípustný. Proti takovému zamítavému usnesení je přípustné odvolání ke krajskému soudu. Teprve v případě konečného rozhodnutí krajského soudu by mohla být ústavní stížnost v této části přípustná. V daném případě sice stěžovatel odvolání podal, avšak svým usnesením ze dne 24. 3. 2000, č. j. 18 Co 740/99-58, Krajský soud v Hradci Králové usnesení Okresního soudu v Semilech, č.j. 6 C 413/97-30, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu projednání. Řízení tedy pokračuje dále a Ústavnímu soudu do něj nepřísluší zasahovat;
c) ze stejného důvodu je nepřípustná námitka chybného doručování, neboť uvedené usnesení Krajského soudu vytýká postupu Okresního soudu v Semilech právě tento nedostatek, takže v daném případě byla stěžovateli poskytnuta ochrana jeho práva na řádné projednání jeho žádosti podle §30 odst. 1 a 2 o.s.ř. a práva na řádné poučení o prokázání sociální poměrů. Stěžovatel pouze opakuje výtky, které ve svém usnesení směřuje odvolací soud vůči Okresnímu soudu v Semilech;
d) pokud jde o mylné informování o stavu projednávání věci stěžovatele, bylo nedorozumění stěžovateli vysvětleno předsedy soudů výše uvedeným způsobem, který Ústavní soud považuje za přiměřený okolnostem případu;
e) pokud jde o stížnosti na průtahy v řízení před Okresním soudem v Semilech a Krajským soudem v Hradci Králové, tyto stěžovatel nijak nedoložil. Z předložených dokladů vyplývá, že návrh vedený Okresním soudem v Semilech, sp. zn. 6 C 413/97, byl projednán tak, že již dne 30. 1. 1998 o něm bylo rozhodnuto odvolacím soudem a dne 1. 7. 1998 bylo doručeno dovolání k Nejvyššímu soudu, co nelze bez dalšího považovat za řízení, v němž dochází k neodůvodněným průtahům na straně soudů. V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje, že před podáním ústavní stížnosti je nutno využít stížnosti podle zákona ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a postupovat podle pravidel, která tento zákon stanoví. Z dopisu předsedy Okresního soudu v Semilech stěžovateli ze dne 23. 4. 2000 vyplývá jednak snaha věc (avšak v případě vedeném pod sp. zn. E 1168/95, nikoli pod sp. zn. 6 C 413/97) účinně řešit, jednak to, že stěžovatel nedodržel pravidla pro podání stížnosti správě soudů stanovená tímto zákonem (§25 až 36).
Ze všech uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. odmítl jako zjevně neopodstatněnou ve výše uvedených bodech a), d), e) a f) stížnosti, v bodech b) a c) pak podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona též jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. srpna 2000
Vojtěch Cepl
předseda senátu Ústavního soudu