ECLI:CZ:US:2000:2.US.319.2000
sp. zn. II. ÚS 319/2000
Usnesení
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti pana G. L., právně nezastoupeného, jíž se domáhá snížení trestu uloženého mu dne 30. 6. 1998 příslušným soudem v německém K., den a sp. zn. nezjištěny, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu došel dne 24. 5. 2000 návrh G. L., odnětí svobody ve Věznici Vězeňské služby České republiky v Ostravě-Heřmanicích, právně nezastoupeného, jímž se domáhá snížení trestu, jak uvedeno v úvodní části tohoto usnesení.
Rozsudkem cizozemského obecného byl navrhovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, který nyní vykonává ve zmíněné věznici v České republice. Trest považuje za nepřiměřeně přísný.
Ve smyslu čl. 83 Ústavy České republiky (č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "Ústava") je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti v České republice. Jako takový rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Konkrétně i proti pravomocným rozhodnutím českých obecných soudů.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Řízením, z něhož pravomocné rozhodnutí vzešlo a které je napadáno ústavní stížností, se rozumí řízení pouze před českými orgány veřejné moci, tzn. v dané věci před českými soudy.
Z obsahu došlého návrhu vyplývá, že stěžovatel touto cestou brojí proti rozsudku soudu jiného suverénního státu, než je Česká republika, tedy proti rozsudku soudu německého, i když samotný trest nyní vykonává v České republice.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud není příslušný posuzovat ústavnost pravomocných rozsudků cizozemských obecných soudů
Vzhledem k tomu, že právě takováto situace by nastala ve věci navrhovatele, pokud by rozhodnutí soudu v německém K. chtěl přezkoumat, nezbylo Ústavnímu soudu, než aby jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona odmítl pro nedostatek své příslušnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 17.8. 2000
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj