ECLI:CZ:US:2000:2.US.372.99
sp. zn. II. ÚS 372/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti K., a. s., zastoupené Mgr. A. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 1999, č. j. 30 Ca 61/99-15, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť jde o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
V ústavní stížnosti doručené dne 29. 7. 1999 napadá stěžovatel ve znělce uvedené usnesení Krajského soudu v Brně a tvrdí, že citovaným rozhodnutím byla porušena jeho práva, zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 4 a čl. 90 Ústavy.
Stěžovatel uvádí, že dne 29. 3. 1999 podal ke krajskému soudu žalobu na přezkoumání správního rozhodnutí a dne 7. 4. 1999 obdržel právní zástupce stěžovatele výzvu k doplnění plné moci, která zplnomocnila právního zástupce stěžovatele k podání žaloby za akciovou společnost K. Požadovaná plná moc byla na Krajský soud v Brně zaslána dne 18. 5. 1999. Dne 19. 5. 1999 Krajský soud v Brně usnesením zastavil řízení o návrhu stěžovatele z důvodu nesplnění výzvy, t. j. nedoložení požadované plné moci.
Navrhovatel se domnívá, že krajský soud tímto postupem porušil shora uvedená práva stěžovatele, neboť mu neposkytl efektivní ochranu jeho zákonných práv tím, že se podanou žalobou věcně nezabýval a odmítl ji z procesních důvodů.
Stěžovatel připustil, že žaloba doručená Krajskému soudu v Brně trpěla procesní vadou, šlo však podle jeho názoru o odstranitelný nedostatek podmínky řízení, proto Krajský soud v Brně vyzval stěžovatele k odstranění vady řízení s termínem do 20. 4. 1999.
Navrhovatel argumentuje tím, že sice předmětnou výzvu ve stanovené lhůtě nesplnil, tato lhůta je však podle jeho názoru pouze lhůtou pořádkovou a nikoli zákonnou, takže její nedodržení nesmí být příslušným soudem sankcionováno zastavením řízení. Navíc pak, tvrdí navrhovatel, prokazatelně odstranil vady podání ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení. Krajskému soudu stěžovatel rovněž vytýká, že výzva k doplnění a odstranění vad podání neobsahovala poučení o možnosti zastavení řízení v případě nesplnění výzvy a neměla formu usnesení. K podpoře své argumentace odkázal navrhovatel na právní závěry Ústavního soudu, uvedené v nálezu ze dne 12. 12. 1996, sp. zn. III.ÚS 301/95, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, svazek č. 6 pod č. 139.
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně soudce zpravodaj zjistil, že tento soud v právní věci žalobce Mgr. A. O., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně se sídlem nám. Svobody 4, Brno, rozhodl tak, že řízení o přezkoumání rozhodnutí žalovaného finančního orgánu zastavil.
Z odůvodnění citovaného rozhodnutí krajského soudu dále vyplývá, že tomuto soudu byla doručena žaloba, sepsaná Mgr. A. O. a jím také podepsaná, v níž však jako žalobce byla označena K., a. s. K žalobě byla doložena plná moc ze dne 1. 3. 1999, ta však byla udělena nikoli statutárním orgánem K., a. s., ale JUDr. H. H., vedoucí odboru Správy majetku a práva K., a. s., na základě plné moci udělené ji představenstvem společnosti dne 17. 2. 1998. Touto plnou mocí údajně zmocnila JUDr. H. H. Mgr. A. O. k zastupování K., a. s., ve věci přezkoumání správního rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že předložená plná moc, udělená JUDr. Hanou Halasovou, sama o sobě bez doložení plné moci K., a. s., ze dne 17. 2. 1998 neopravňovala jmenovanou k udělení plné moci k zastupování ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř., vyzval krajský soud žalobce (v daném případě Mgr. A. O.) k doložení dokladů o zmocnění JUDr. H. H. statutárním orgánem K., a. s., k udělení plné moci.
Výzva krajského soudu byla adresována a převzata dle prezentačního razítka dne 7. 4. 1999 advokátní kanceláří Mgr. O. - Mgr. P. Uvedená výzva sice nesplňovala náležitosti zmiňované ve shora cit. nálezu Ústavního soudu, tato vada řízení se však vztahovala k řízení, v němž na straně žalobce, jako osoby aktivně legitimované, stál Mgr. A. O., na straně žalovaného pak Finanční ředitelství v Brně. Podle ustanovení §90 o. s. ř. jsou účastníky řízení v tzv. sporném řízení žalobce a žalovaný. Je tedy zřejmé, že osobou aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pouze fyzická či právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Stěžovatelka však nebyla ve smyslu již cit. ustanovení §90 o. s. ř. účastníkem řízení ve věci, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 61/99, neboť z předloženého spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 61/99, nebylo jednoznačně prokázáno tvrzení stěžovatelky, že požadovaná plná moc byla krajskému soudu doručena před vydáním napadeného rozhodnutí. Ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu proto nemohlo zasáhnout z uváděného důvodu do základních práv nebo svobod stěžovatelky a tato není ani aktivně legitimována k podání ústavní stížnosti.
Ze všech shora uvedených důvodů je proto soudce zpravodaj nucen podanou ústavní stížnost odmítnout jako stížnost podanou někým k tomuto podání zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 25. ledna 2000