ECLI:CZ:US:2000:2.US.439.99
sp. zn. II. ÚS 439/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Slaninou, AK Pravdova 1113/II, Jindřichův Hradec, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 1999, č. j. 10 Ca 169/99-19, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 6. 1999, č. j. 10 Ca 169/99-19, kterému vytýká porušení svého základního práva na nestranný a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Zemřelý otec stěžovatele A. K. byl přídělcem půdy v k. ú. Dolní Radouň. Tyto nemovitosti jsou vyjmenovány ve výrokové části rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 2. 4. 1999, č. j. PÚ-1381/98-93 DR/FIS, které stěžovatel napadl opravným prostředkem podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkový výměr půdy činil 3,13 ha.
V době kolektivizace zemědělství bylo přídělcům znemožněno na přídělu osobně pracovat, neboť i tyto pozemky přešly do býv. JZD v Dolní Radoni. Jak uvádí stěžovatel dále, bylo na v tomto družstvu za jednotku vypláceno pouze 1,- Kč, takže si obživu pro svou vícečlennou rodinu musel hledat jinde. Proto se vystěhoval v r. 1960 z přidělené usedlosti č. p. 84 a odstěhoval se do Číměři, kde získal zaměstnání jako vedoucí pohostinství. Když se chtěl vrátit, zjistil, že je usedlost obydlena jiným uživatelem.
Rozhodnutím ONV v Jindřichově Hradci ze dne 19. 7. 1960, č. j. 2604/60/Ja byl A. K. příděl odňat pro neplnění přídělových podmínek. Proti tomuto rozhodnutí podal přídělce odvolání, které bylo zamítnuto dne 6. 5. 1961 s odůvodněním, že přídělce od května 1960 bydlí v jiné obci a že pro toto vystěhování si vyžádal povolení místních orgánů. A. K. podepsal dne 23. 10. 1961 prohlášení o vzdání se přídělu, který byl potom předán býv. JZD Dolní Radouň.
V tomto postupu rozhodujících orgánů spatřuje stěžovatel porušení obecně uznaného práva a svobody ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákon o půdě). Stěžovatel uvádí vadný odstavec cit. paragrafu.
Okresní pozemkový úřad v Jindřichově Hradci výše uvedeným rozhodnutím určil, že do vlastnictví stěžovatele se nevydávají konkrétně jmenované nemovitosti v katastrálním území Dolní Radouň. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že majetek přešel do rukou státu odnětím přídělu, kdy navíc se A. K. přídělu vzdal. Převzetí přídělu státem uvedenými způsoby není restitučním titulem podle §6 odst. 1 zák. o půdě a věc, podle názoru pozemkového úřadu, nelze ani podřadit pod restituční titul podle §6 odst. 1 písm. r) cit. zákona, neboť tento majetek nepřešel do rukou státu v důsledku politické perzekuce a ani postupem porušujícím lidská práva a svobody.
Přezkumný soud toto rozhodnutí potvrdil, když blíže rozebral režim přídělového majetku s odkazem na dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., z jehož §5 vyplývá pro přídělce povinnost na přídělu osobně pracovat. Současně se zaměřil na rozbor obou podmínek stanovených v cit. §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě, kdy dovodil, že ve vztahu k přídělci se nejednalo ze strany státu ani o politickou perzekuci a ani o postup porušující obecně uznávaná práva a svobody.
Ústavní soud si pro posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci.
Předmětem ústavní stížnosti z hlediska porušení ústavnosti je zhodnocení přechodu vlastnictví na stát. V daném případě se jedná o vlastnictví přídělové, řídící se režimem dekretů prezidenta republiky č. 5 a č. 28. Žádný z těchto dekretů nemá ustanovení o odnětí přídělu, pouze v §5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. je stanoveno, že přídělce je povinen na přidělené půdě osobně hospodařit. Závazek o vrácení přídělu v případě neplnění zákonem stanovených podmínek je obsažen v předávacích listinách, které přídělce stvrzuje vlastnoručním podpisem.
Odnětí zemědělského přídělu, jak bylo již uvedeno v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 188/94 a I.ÚS 308/96, nevytváří sice podle ustanovení čl. 6 odst. 1 zákona o půdě samostatný restituční titul, ale jak bylo uvedeno v usnesení sp. zn. II.ÚS 411/99 lze jej opřít o ustanovení §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě porušením některé ze dvou již uvedených podmínek. Tyto podmínky působí samostatně, jsou pouze postaveny vedle sebe.
K odnětí přídělu v důsledku politické perzekuce přídělce nedošlo a ani stěžovatel ji nenamítá. Odkaz na dopis býv. MNV Radouň ze dne 5. října 1960 nemůže také jako perzekuční akt státního orgánu obstát. Politickou perzekuci vylučuje m. j. i skutečnost, že přídělce pracoval dále jako vedoucí pohostinství Jednota.
Druhým důvodem je postup porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody. Předmětný příděl představoval celkovou plochu 3,13 ha, z toho lesy činily 0,68 ha a rybníky 0,58 ha. Hospodaření na těchto zemědělských úsecích bylo vyhrazeno specializovaným odvětvím. Ostatní příděl přešel do býv. JZD, kde přídělce z existenčních důvodů pracovat nemohl, neboť výnos 1,- Kčs na jednotku k výživě rodiny nestačil. Např. v r. 1960 přídělce a ani jeho manželka na JZD neodpracovali jedinou pracovní jednotku. Jak vyplývá z provedených svědeckých výpovědí a z písemného prohlášení ze dne 23. října 1961, podepsaného p. A. K., se přídělce sám dobrovolně přídělu vzdal. K opuštění přídělu vedly tedy přídělce ryze subjektivní důvody. A na jeho volní rozhodnutí nebyl vykonán žádný nepřípustný nátlak. I v odvolacím řízení proti odnětí přídělu se prakticky jednalo o další užívání zemědělské usedlosti pro účely bydlení.
K tomu přistupuje další úřady prokázaná skutečnost, že přídělce na stanovenou úhradu částky 6.950,- Kčs ke dni odnětí přídělu zaplatit po cca 15 letech užívání pouze částku 120,- Kčs.
Nelze tedy spatřovat v postupu úřadu při odnětí přídělu ani porušení obecně uznávaných lidských práv a svobod, a proto nelze také případ subsumovat pod ustanovení §6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě.
V tzv. přídělových věcech se vždy jednalo o konfiskovanou půdu a jejich účelem bylo dosažení nového osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel českými ( slovenskými a jinými slovanskými) zemědělci. Proto byl stanoven zákonný požadavek, aby přídělce na přidělené půdě osobně pracoval (i formou členství v JZD v případě vnosu půdy do družstva).
Vzhledem k takto konstatovaným skutečnostem nedošlo u právního předchůdce stěžovatele odebráním přídělu k žádnému porušení ústavnosti. Ze strany Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci i ze strany přezkumného soudu nedošlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť stěžovateli se dostalo nestranného a spravedlivého procesu při vyčerpání všech dostupných materiálů a důkazů.
Ústavní soud byl proto nucen mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení čl. 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 22. února 2000