ECLI:CZ:US:2000:2.US.46.98
sp. zn. II. ÚS 46/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele S. M., zastoupeného advokátkou JUDr. Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1997, čj. 20 Ca 222/97 - 9, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 1998, čj. 2 Cao 185/97 - 24, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 1997, čj. 20 Ca 222/97 - 9, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 1998, čj. 2 Cao 185/97 - 24. Domnívá se, že mu těmito rozhodnutími bylo znemožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Právní názor obecných soudů, že proti rozhodnutí odvolacího soudu ve správním soudnictví není možné podat návrh na obnovu řízení, podle navrhovatele nemá oporu v zákoně, neboť ustanovení §250s odst. 2 zák. č. 99/1963, občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), "neřeší obnovu řízení vůbec, tedy ji ani nezakazuje".
Ústavní soud přezkoumal návrh spolu s připojeným spisem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 20 Ca 222/97 a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.
Z připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že se navrhovatel obrátil ke Krajskému soudu v Ostravě s návrhem na obnovu řízení ve věci rozsudku téhož soudu ze dne 19. 6. 1996, sp. zn. 18 Ca 131/93, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 1997, sp. zn. 2 Cao 260/96, kterými bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25. 3. 1993. Tímto rozhodnutím byl stěžovateli odňat plný invalidní důchod a přiznán částečný invalidní důchod. Napadeným usnesením ze dne 28. 8. 1997, čj. 20 Ca 222/97-9, Krajský soud v Ostravě řízení, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř., zastavil, neboť, vzhledem k tomu, že zákon v daném případě návrh na obnovu řízení nepřipouští, nejsou dány podmínky řízení. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhým z napadených usnesení). S právním názorem soudu prvního stupně se v odůvodnění ztotožnil a dále uvedl, že v projednávaném případě jsou proti rozhodnutí soudu přípustné opravné prostředky jen v rozsahu ustanovení §250s odst. 2 o.s.ř., tedy odvolání a za podmínek stanovených ve čtvrté části o.s.ř. i dovolání. A contrario tak nutno dovodit, že jiné opravné prostředky, včetně obnovy řízení, přípustné nejsou a k projednání návrhu na obnovu řízení není funkčně příslušný žádny soud. Nedostatek funkční příslušnosti má za následek i nedostatek pravomoci soudu k projednání věci; odvolací soud proto řízení podle ustanovení §104 věty první o.s.ř. zastavil.
Obě usnesení napadl navrhovatel vedle ústavní stížnosti, jak bylo výše uvedeno, i dovoláním.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 11. 1998, čj. 30 Cdo 947/98-47, rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že ve věcech důchodového zabezpečení není přípustný návrh na obnovu řízení, soud má usnesením takový návrh podle ustanovení §234 odst. 1 a 2 o.s. ř. zamítnout a nikoli zastavit podle ustanovení §104 odst. 1 o.s. ř. Krajský soud v Ostravě následně, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, návrh na obnovu řízení usnesení ze dne 21. 1. 1999, čj. 20 Ca 3/99 - 50, zamítl. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, čj. 2 Cao 58/99 - 65, potvrzeno.
Jak bylo výše uvedeno, Ústavní soud není k rozhodnutí v souzené věci příslušný. Ústavní soud je oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech uvedených v čl. 87 Ústavy ČR. Podle ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Ústavní soud proto zohlednil i ustanovení §154 odst. 1 o.s.ř., podle kterého je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení, a dospěl k závěru, že v projednávaném případě není v době rozhodnutí dána základní podmínka, a to, že Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které nabylo právní moci [čl. 87 odst. 1 písm. d)].
Za situace, kdy stěžovatel ústavní stížností napadl rozhodnutí, která byla dovolacím soudem později zrušena, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) ) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud v době svého rozhodování příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2000 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj