ECLI:CZ:US:2000:2.US.463.99
sp. zn. II. ÚS 463/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. L. M., proti sdělení Ministerstva obrany ze dne 16. 9. 1999, č. j. 7001/69/1999-1203, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní soud podle ustanovení §43 odst.2 písm.a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel podal ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Za "jiný zásah orgánu veřejné moci" označil stěžovatel dopis Ministerstva obrany ze dne 16. 9. 1999, č. j. 7001/69/1999-1203, jímž navrhovateli podle jeho tvrzení byly stanoveny povinnosti v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V odůvodnění svého podání stěžovatel uvedl, že v návaznosti na rozhodnutí Ministerstva práce a soc. věcí ze dne 25. 8. 1999, č. j. 443-29407/1999-R, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Magistrátu města Brna o zamítnutí žádosti navrhovatele o vyškrtnutí z evidence čekatelů na výkon civilní služby, postoupilo shora jmenované ministerstvo věc k přímému vyřízení Ministerstvu obrany.
Navrhovatel nesouhlasí s právní argumentací, obsaženou ve vyjádření Ministerstva obrany a domnívá se, že výklad branné povinnosti stěžovatele, provedené ve shora uvedeném sdělení Ministerstva obrany, je zcela mylný a navíc v rozporu se zákonem.
Z dopisu adresovaného Ministerstvem obrany právnímu zástupci stěžovatele vyplývá, že se jedná o odborné vyjádření ke stížnosti navrhovatele, týkající se určení délky jeho dosud nevykonaných vojenských cvičení. Uvedené vyjádření, byť i zpracované odborným pracovníkem příslušného ministerstva, však nemá povahu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §244 - 247 o. s. ř., které by autoritativním způsobem založilo, měnilo či zrušilo práva a povinnosti dotčeného subjektu. Navrhovatel se proto mýlí, domnívá-li se, že citovaným stanoviskem byla založena jeho povinnost vykonávat vojenská cvičení.
Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti ukládány na základě zákona v jeho mezích. V rámci citovaného článku mohou být povinnosti autoritativním způsobem stanoveny příslušným rozhodnutím. Stěžovateli tedy nemohlo být pouhým vyjádřením či stanoviskem Ministerstva obrany cokoli uloženo a tím méně i zasaženo do jeho základních práv a svobod.
Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 26. ledna 2000