ECLI:CZ:US:2000:2.US.465.99
sp. zn. II. ÚS 465/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimír Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti Ing. V. F., zastoupeného JUDr. P. S., proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 6. 1999, č. j. Nt 691/99-11, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 1999, č. j. Nt 4 To 420/99-22, proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 6. 1999, č. j. Nt 711/99-8 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 1999, č. j. Nt 4 To 479/99-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 28. 9. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 7. 6. 1999, č. j. Nt 691/99-11, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 1999, č. j. Nt 4 To 420/99-22, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby a jeho stížnost proti zamítavému usnesení. Dále požadoval zrušení usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 6. 1999, č. j. Nt 711/99-8, jímž byla prodloužena lhůta trvání vazby u stěžovatele a konečné usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 1999, č. j. Nt 4 To 479/99-21, jímž byla jeho stížnost zamítnuta a ponechán nadále ve vazbě. Ústavní stížnost namítá průtahy řízení, porušení čl. 90 Ústavy a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
U stěžovatele bylo dne 9. 9. 1998 vzneseno obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1, písm. a) tr. zák., pro trestný čin pokusu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) tr. zák. a pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) tr. zák. Dne 19. 5. 1999 bylo trestní stíhání rozšířeno. Trestného jednání se měl stěžovatel dopustit ve více případech při výkonu funkce zástupce vedoucího územního pracoviště Pozemkového fondu Louny.
Vznesení obvinění není rozhodnutím o vině, nýbrž zákonným zahájením trestního stíhání určité osoby po shromáždění dostatečného důkazního materiálu a z něho plynoucího důvodného podezření vůči určité osobě. Složitost trestní věci stěžovatele a zejména pak rozšíření obvinění logicky zdůvodňují dobu trvání trestního řízení. Důvodnost trvání vazby stěžovatele je konkretizována skutečností, že se z věznice pokusil ovlivnit svědkyni L. K. zasláním necenzurovaného dopisu, v němž jí vytýkal, že vůbec vypovídala, umožnila domovní prohlídku na ubytovně a vydala určité písemné materiály. Proto s ní hodlá přerušit vzájemný vztah. Tímto jednáním stěžovatele byl beze vší pochybnosti dán důvod vazby ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Vůči stěžovateli bylo v jeho trestní věci postupováno za šetření a dodržení všech příslušných ustanovení trestního řádu, takže procesně nedošlo k žádnému porušení jeho základních občanských práv a svobod.
Námitky ústavní stížnosti ohledně hodnocení důkazů a právního závěru o vině stěžovatele jsou předčasné, pokud o nich v rámci veřejného projednání nerozhodne právoplatným rozsudkem nezávislý soud.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 90 Ústavy a čl. 38 odst. 2 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 9. února 2000