ECLI:CZ:US:2000:2.US.473.99
sp. zn. II. ÚS 473/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., právně zastoupeného JUDr. J. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 40 Co 509/98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 8 C 290/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 4. 10. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 40 Co 509/98. Stěžovatel uvádí, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 40 Co 509/98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 8 C 290/95, došlo k porušení jeho základních práv, čl. 90 Ústavy, čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Shora uvedeným rozsudkem ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 8 C 290/95, Okresní soud v Šumperku uložil odpůrci (stěžovateli) povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva navrhovatele k pozemkům p. č. 769 zastavěná plocha, č. 770 zahrada a č. 771 zahrada v k. ú. R., jak zapsány v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. R. na LV č. 777, a to zejména procházením přes tyto pozemky, parkováním motorového vozidla na těchto pozemcích a poškozováním jejich oplocení .
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl výše uvedeným rozsudkem ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 40 Co 509/98, tak, že rozsudek okresního soudu se v části odstavce prvého, jíž bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce (stěžovatele) ve vztahu k parcele č. 770 zahrada v k. ú. R., jak zapsána v katastru nemovitostí na LV č. 777 pro k. ú. a obec R., mění takto:
Odpůrce je povinen zdržet se zásahu do vlastnického práva navrhovatele k parcele č. 770 - zahrada v k. ú. R., jak zapsána v katastru nemovitostí na LV č. 777 pro k. ú. a obec R., a to procházením přes tento pozemek.
V části, v níž se navrhovatel domáhal uložení povinnosti odpůrci zdržet se zásahu do vlastnického práva k parcele č. 770 zahrada v k. ú. R., jak zapsána v katastru nemovitostí na LV č. 777 pro k. ú. a obec R., a to parkováním motorového vozidla na této parcele a poškozováním oplocení tohoto pozemku, se návrh zamítá.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by vzal v úvahu pozici stěžovatele a zabýval se otázkou, zda zásah do vlastnického práva je neoprávněný, a vzal v úvahu ust. §3 odst. 1 o. z., čl. 11 odst. 3 věta druhá a čl. 11 odst. 1 Listiny. Soudy obou stupňů podle stěžovatele porušily výše uvedené články Listiny, když při svém rozhodování nevzaly zřetel na ochranu práv stěžovatele a dovodily, že ochrana vlastnického práva proti neoprávněnému zásahu je absolutní, nepřipouštějící výjimky s ohledem na dobré mravy a práva jiných. V konečném důsledku je tak stěžovateli znemožněno vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 věty první Listiny), neboť nemůže využít práva užívacího jako složky vlastnického práva.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Byl to právě stěžovatel, kdo neoprávněně zasahoval do vlastnického práva svého souseda, a porušoval tak sousedovo základní právo zaručené Listinou. Správně tedy dospěl odvolací soud k závěru, že stěžovatel neoprávněně zasahuje do vlastnického práva souseda. Svým rozhodnutím, kterým uložil odpůrci (stěžovateli) povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva navrhovatele (souseda stěžovatele), odvolací soud poskytl ochranu základnímu právu navrhovatele, zakotvenému v čl. 11 Listiny, jehož ochrany se nyní dovolává stěžovatel. Nedošlo tedy k porušení stěžovatelova základního práva, jak je uvedeno v ústavní stížnosti, ale naopak toto právo porušil právě stěžovatel svému sousedovi.
Nad rámec je třeba uvést, že svůj vstup na sousední pozemek musí stěžovatel legalizovat jinými prostředky, které mu právní řád umožňuje.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotněprávních či procesněprávních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících soudů byl porušen čl. 90 Ústavy nebo čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 2. února 2000