ECLI:CZ:US:2000:2.US.490.98
sp. zn. II. ÚS 490/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Antonína Procházky o ústavní stížnosti J.H. a M.H., zastoupených advokátkou JUDr. V.S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 22 Co 302/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 11. 1998 tvrdí, že pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. Co 302/98, byly porušeny čl. 3, 11 a 36 Listiny základních práv a svobod. Proto stížností napadají toto rozhodnutí a domáhají se jeho zrušení.
V podané stížnosti se uvádí, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 5 C 1501/92 ze dne 22. 12. 1997, bylo rozhodnuto, že vlastnické právo k p.č. 195/2 v kat. úz. K. přechází na žalobce M.Č. a J.P., oprávněné osoby ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., na každého 3/6 id. Stížností napadeným rozsudkem byl rozsudek soudu první instance ve věci samé potvrzen.
Stěžovatelé, v řízení před obecnými soudy žalovaní, vytýkali rozhodnutí krajského soudu zejména jednostranné posouzení otázky, zda jsou splněny předpoklady pro použití ust. §8 zákona č. 229/1991 Sb. Postup soudu v řízení byl, podle stížnosti, v rozporu s ust. §132 o.s.ř. Bylo též porušeno ust. §6 o.s.ř. Soudu je vytýkáno rovněž nedostatečné hodnocení důkazů. Nebylo respektováno právo stěžovatelů vlastnit majetek. Stěžovatelé tvrdí, že došlo k porušení jejich základního práva podle čl. 11 odst. 1 věta první a druhá Listiny základních práv a svobod, dále čl. 36 Listiny a čl. 90 Ústavy ČR.
Ústavní soud zjistil ze včas podané stížnosti, že krajský soud respektoval ustanovení občanského soudního řádu tím, že doplnil dokazování v potřebném rozsahu. Odvolací soud zjistil ze sdělení Katastrálního úřadu v K., že stěžovatelé v roce 1982, kdy jim bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku p.č. 195/2, zmíněného shora, vlastnili a užívali v kat. úz. K. p.č. 198/1 o výměře 720 m2, zahradu p.č. 200 o výměře 200 m2, dále pozemky ve zjednodušené evidenci - původní pozemkový katastr p.č. 135/28 a 135/31, jakož i parcelu č. 322 o výměře 196 m2, zahradu p.č. 321 o výměře 188 m2. V roce 1982 užívali též p.č. 239/1 - zahradu o výměře 733 m2.
Ústavní soud, jehož posláním je ochrana ústavnosti, zjistil rovněž, že MNV uzavřel se stěžovateli dne 29. 5. 1980 "dohodu o dočasném užívání národního majetku", totiž zahrady č.k. 195 o výměře 3667 m2, a to "bezúplatně". Užívání k pozemkům" se, podle dohody, "zřizuje ...s účinností od 1. 5. 1980". Tedy s účinností zpětnou.
Ústavní soud při posouzení rozhodnutí odvolacího soudu dospěl k názoru, že krajský soud svým rozhodnutím základní práva zaručená ústavním zákonem, ba ani jen některé z nich, neporušil, jeho rozhodnutí nelze protiústavnost vytknout, byť ne se všemi právními názory soudu druhé instance, jimiž je napadené rozhodnutí odůvodňováno, se Ústavní soud ztotožňuje. Ústavní stížnosti tedy nelze přisvědčit.
Pokud pak jde o vytýkané "nedostatečné zhodnocení důkazů", Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší znovu "hodnotit" hodnocení důkazů provedených obecným soudem. Pouze tehdy, zjistí-li Ústavní soud očividný rozpor mezi skutkovými zjištěními vyplývajícími z důkazů provedených v řízení před obecným soudem a právními závěry, jež z těchto důkazů soud dovodil, je třeba konstatovat, že v řízení došlo k porušení zásad spravedlivého procesu podle čl. 90 Ústavy ČR a hlavy páté Listiny základních práv a svobod (viz nález I. ÚS 287/96, nález I. ÚS 101/97). Takový flagrantní a extrémní rozpor Ústavní soud však v posuzované věci neshledal.
Vzhledem k výtkám na adresu krajského soudu, obsaženým v ústavní stížnosti, pokládá Ústavní soud za potřebné zdůraznit, že, jak již bylo nejednou Ústavním soudem judikováno, není tento soud běžnou třetí instancí v systému obecných soudů. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv chráněných právními předpisy, např. zákonem č. 229/1991 Sb., ba ani zákony č. 99/1963 Sb. a č. 40/1964 Sb., pokud jejich případné porušení neznamená zároveň porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Za uvedeného stavu musela být ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších právních předpisů, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2000 Vojtěch Cepl
předseda senátu