ECLI:CZ:US:2000:2.US.522.99
sp. zn. II. ÚS 522/99
Usnesení
: II. ÚS 522/99
ČESKÁ REPUBLIKA
U SNE S ENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. V.a Cepla a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti Z. H., zastoupené Dr. M. R., advokátem, proti nečinnosti Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 38 Co 574/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 15. 11. 1999 doručena ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti nečinnosti Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 38 Co 574/98. Stěžovatelka soudu vytýká porušení jejího práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v napadené věci probíhalo řízení před soudem prvého stupně více než čtyři roky, přestože jeho předmětem je úprava práv a povinností k nezletilému dítěti. Rozsudkem z 30. 6. 1998 byl nezletilý V. svěřen do její výchovy. Do tohoto rozhodnutí podal otec dne 6. 8. 1998 odvolání a dne 20. 10. 1998 byl spis předložen Krajskému soudu v Brně k projednání a rozhodnutí o podaném odvolání. Přestože od postoupení předmětného spisu uplynul více než rok, ve věci dosud nebyl proveden jediný úkon s výjimkou žádosti soudu o vyjádření orgánu péče o dítě. Stěžovatelka se ze stížností na průtahy v řízení obrátila dne 15. 10. 1999 na předsedkyni Krajského soudu v Brně, avšak marně.
Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení - Krajského soudu v Brně, který ve svém vyjádření ze dne 5. 1. 2000 sdělil, že v uvedené věci bylo Krajským soudem v Brně rozhodnuto usnesením ze dne 24. 11. 1999, sp. zn. 38 Co 574/98, tak, že rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo písemně vyhotoveno a celý spis byl dne 4. 1. 2000 vrácen Městskému soudu v Brně.
Takto nastala situace, kdy případné ústavní stížnosti vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu by nemělo jakýkoliv praktický význam, nebot' příčina, která dle přesvědčení
II. ÚS 522/99
stěžovatelky její ústavní stížnost vyvolala, odpadla a tím odpadl i předmět ústavní stížnosti. Pokud jde o namítané průtahy v řízení, Ústavní soud konstatuje, že ústavní záruka spravedlivého procesu mj. vyžaduje, aby ochrana právům byla poskytována v přiměřené lhůtě, tj. bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy). O zbytečné průtahy půjde např. tehdy, vzniknou-li špatnou či nevhodnou organizací práce, za niž nese odpovědnost příslušný pracovník soudu, nebo jsou založeny dostatečně a přesvědčivě zjištěnou liknavostí soudu (soudce) nebo podobnými okolnostmi spočívajícími při výkonu jurisdikce na jeho straně. Žádnou z uvedených skutečností však stěžovatelka v odůvodnění své ústavní stížnosti konkrétně neuvedla a omezila se pouze na obecné konstatování, že ze strany krajského soudu se jedná o ničím neodůvodněné průtahy.
Za tohoto stavu věci proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
I' o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V. Cepl
předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 22. února 2000