ECLI:CZ:US:2000:2.US.538.99
sp. zn. II. ÚS 538/99
Usnesení
II. ÚS 538/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěch Cepla a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 6. 1999, sp. zn. 1 T 119/98, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. 5 To 387/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 26. 11. 1999 doručena ústavní stížnost ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 6. 1999, j. 1 T 119/98-53, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 1999, čj. 5 To 387/99-62.
Napadenými rozhodnutími byl stěžovatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona. Toho se dle zjištění soudu dopustil tím, že ve Zlíně dne 6. 4. 1998 kolem 15,45 hod. a dále dne 19. 5. 1998 koleni 6,30 hod. řídil nákladní automobil, byl kontrolován hlídkou Policie ČR a tohoto jednání se dopustil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 T 206/97, byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona a byl mu mimo jiné uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Za to mu byl podle §171 odst. 1 trestního zákona uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a), §59 odst. 1 trestního zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 3. 1998, čj. 3 T 206/97-43, bylo rozhodnuto o tom, že stěžovatel je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998, v důsledku čehož mu byl prominut trest odnětí svobody s účinkem, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Stěžovatel se domníval, že amnestie se vztahuje i na trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců podle §49 odst. l a §50 odst. 1 trestního zákona a proto řidičský průkaz
II. ÚS 538/99
neodevzdal a nadále motorová vozidla řídil. Stěžovatel se neztotožňuje se závěry, ke kterým dospěl odvolací soud a tvrdí, že obsahem amnestijního, rozhodnutí byl uveden v omyl. Napadenými rozhodnutími tak došlo dle tvrzení stěžovatele k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), nebot' státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, k porušení čl. 8 odst. 2 Listiny, nebot' nikdo nesmí být stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a k porušení čl. 39 Listiny, nebot' jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest lze za jeho spáchání uložit.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu ve Zlíně a Krajského soudu v Brně a vyžádal si spis Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 1 T 119/98.
Okresní soud ve Zlíně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 1. 2000 uvedl, že svůj právní názor na předmětnou trestní věc vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 1998, j. 1 T 119/98-3)8, kterým rozhodl o zproštění obžaloby stěžovatele z důvodu podle §226 písm. b) trestního řádu. jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že nebylo prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, tedy zavinění obžalovaného ve smyslu jeho vědomí o vykonávaném trestu zákazu činnosti. Následné vyslovení viny stěžovatele rozsudkem ze dne 1. 6. 1999, j. 1 T 119/98-53, vyplynulo z vázanosti právním názorem vysloveným odvolacím soudem v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 1999, si). zn. 5 To 100/99. Závěrem Okresní soud ve Zlíně konstatuje, že dle jeho názoru je ústavní stížnost důvodná.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 1999 uvedl, že rozhodl v senátě a na právním názoru, který ve věci zaujal, setrvává.
Ústavní soud po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a přiloženého spisu přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v nesouhlasu stěžovatele s právními závěry učiněnými soudy v napadených rozhodnutích.
V prvé řadě je třeba v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a že proto nepřehodnocuje závěry obecných soudů, pokud jimi nedošlo k porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy ČR. Tento princip Ústavní soud respektoval i v posuzované věci. Postup v soudním řízení, zjišt'ování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou tak záležitostí obecných soudů, které, jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR.
Ústavní soud konstatuje, že řízení před obecnými soudy proběhlo řádně a pečlivě, s uvážením všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a bylo vedeno způsobem zajišťujícím správný výsledek Stěžovatel byl odsouzen na základě zákonného rozhodnutí soudem a další šetření ve věci Ústavnímu soudu nepřísluší.
Podle čl. 87 odst.l písm. d) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. V daném případě takové porušení namítaných ústavně zaručených základních práv a svobod nebylo shledáno.
II. ÚS 538/99
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
Vojtěch Cepl
předseda senátu Ústavního soudu
V Brně dne 9. 2. 2000