ECLI:CZ:US:2000:2.US.547.99
sp. zn. II. ÚS 547/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky a ve věci ústavní stížnosti D. T., zastoupeného JUDr. E. T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 1999, č. j. 6 Co 2034/99-123, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 1999, č. j. Nc 209/98-101, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Řádně a včas podanou ústavní stížností napadá stěžovatel rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 1999, č. j. Nc 209/98-101, kterým byl nezletilý D. T., nar. 14. 10. 1992 svěřen do výchovy matce J. T. a otci-stěžovateli byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 1.000,- Kč měsíčně. Rovněž tak napadá rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 1999, č. j. 6 Co 2034/99-123, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen.
Oběma soudům vytýká stěžovatel, že řádně nezhodnotily pořízené znalecké posudky a nepřihlédly k tomu, že matce nezletilého bylo sděleno obvinění pro trestný čin týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1 tr. zák. Odvolacímu soudu zvlášť vytýká, že neprovedl jediný důkaz, který navrhl otec a že neobjektivně vycházel pouze z důkazů matky.
Aniž by stěžovatel konkrétně doložil a rozvedl své obecné námitky uvádí, že již samotným procesním postupem odvolacího soudu bylo narušeno ústavní právo na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž tak oba soudy podle názoru stěžovatele hrubým způsobem porušily práva dítěte, zakotvená v čl. 3 a čl. 2 Úmluvy o právech dítěte. Dále stěžovatel uvádí, že odvolací soud svým rozsudkem toleroval a ospravedlnil postup, který je rovněž v rozporu s čl. 90 Ústavy.
Z předložených dokladů a zvlášť z obou citovaných rozsudků Ústavní soud je nucen konstatovat, že podaný návrh ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněný. Při této příležitosti je nutno znovu opakovat, že Ústavní soud nemůže plnit funkci další odvolací instance a že jeho ingerence je dána pouze zjištěním porušení ústavnosti v konkrétní činnosti obecných soudů.
Podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod mohou být práva rodičů omezena, a to jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Nutno konstatovat, že při splnění této základní kautely byla naopak oběma soudy věnována projednávanému případu maximální pozornost. Soud prvého stupně, kromě vyjádření odborných pracovníků si vyžádal zpracování dvou znaleckých posudků. Přitom provedl důkaz výslechem osob, které pravidelně přicházely do styku s nezletilým. Odvolací soud navíc hodnotil jako další listinný důkaz znalecký posudek PhDr. P. A., vypracovaný pro potřeby Policie ČR a měl k dispozici i protokol o výslechu nezletilého, provedený dne 23. září 1999 na OÚV v Českých Budějovicích za přítomnosti kolizního opatrovníka bez přítomnosti rodičů. Kromě toho bylo snahou obou soudů, aby co nejdříve odstranily rušící vlivy, které se negativně projevovaly v utváření povahy nezletilého. Ve smyslu Úmluvy o právech dítěte byl to právě zájem dítěte, jako přední hledisko jeho prospěchu, který vedl oba soudy k jejich závěru.
Pokud stěžovatel namítá, že soudy nevyčkaly výsledku trestního řízení, vedeného proti matce nezletilého, byla to právě nutnost urychleného vyřešení výchovného prostředí pro dítě.
Ostatně ve smyslu zákona č. 210/1998 Sb. o rodině, při změně poměrů, může soud své rozhodnutí změnit a ve věci znovu rozhodnout.
O podaném návrhu ústavní stížnosti nebylo shledáno žádné porušení ústavních práv, týkajících se řádného procesu a rovněž tak nebylo shledáno porušení práv dítěte podle přijatých a ratifikovaných mezinárodních úmluv.
Ústavní soud byl proto nucen ústavní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 16. února 2000