ECLI:CZ:US:2000:2.US.575.99
sp. zn. II. ÚS 575/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. J. V., právně zastoupeného JUDr. V. B., proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. 6. 1999, č. j. 45 Cm 164/99-9, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. F 26165/99, B 3172, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, č. j. 7 Cmo 928/99-33, ve spojení s návrhem na zrušení ust. §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
1. Ústavní stížnost se odmítá.
2. Návrh na zrušení ust. §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Senát ÚS mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 22. 12. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. 6. 1999, č. j. 45 Cm 164/99-9, usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. F 26165/99, B 3172, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 1999, č. j. 7 Cmo 928/99-33, a to pro porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Současně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Na základě usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 6. 1999, sp. zn. F 26165/99, B 3172, byl v obchodním rejstříku ke dni 14. 6. 1999 vymazán Spořitelní privatizační - Český investiční fond, a. s., bez likvidace z důvodu přeměny společnosti na otevřený podílový fond s názvem Spořitelní investiční společnost, a. s, Český otevřený podílový fond podle §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Usnesením ze dne 4. 6. 1999, č. j. 45 Cm 164/99-9, zamítl Krajský obchodní soud v Praze návrh žalobce (stěžovatele) na nařízení předběžného opatření, kterým by žalované zakázal činit úkony směřující k přeměně na otevřený podílový fond, zejména zabránit obchodování s vlastními akciemi na veřejných trzích cenných papírů až do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé.
Vrchní soud v Praze na základě odvolání žalobce (stěžovatele) usnesením ze dne 20. 10. 1999, č. j. 7 Cmo 928/99-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že postup Krajského obchodního soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze umožňuje protiprávní převod závazků a povinností z 3. subjektu na stěžovatele, což v konečném postupu povede k situaci, že stěžovatel bude stát na obou stranách sporu.
Jelikož podle stěžovatele úprava ust. §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odporuje ústavně zaručené ochraně práv osob převodem závazků a povinností bez jejich souhlasu, žádá stěžovatel, aby Ústavní soud ČR zrušil ustanovení §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V odůvodnění svého výše uvedeného usnesení Vrchní soud v Praze konstatoval, že ve sporu je požadováno určení, že přeměna žalované společnosti na otevřený podílový fond je neplatná. Přitom rozhodnutí valné hromady o přeměně žalobou podle §183 obch. zák. napadeno nebylo a žalobce ani nevytýká, že by při přeměně nebyl dodržen postup podle §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V podstatě zpochybňuje ústavnost a soulad s obchodním zákoníkem institutu přeměny jako takového. Posoudit opodstatněnost argumentace žalobce bude na soudu prvního stupně až při rozhodování ve věci samé. Za této fáze řízení, pro účely rozhodování o předběžném opatření, tedy nelze mít tvrzené právo za osvědčeno.
S tímto názorem obecných soudů se Ústavní soud ztotožňuje a nevidí v něm žádné porušení ústavnosti. Stěžovatel nevyčerpal také všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Výše uvedená usnesení Krajského obchodního soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, proti nimž ústavní stížnost směřuje, nejsou konečným rozhodnutím ve věci.
Protože Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, stejný osud postihuje i návrh stěžovatele na zrušení ustanovení §35 j) zák. č. 248/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů ( ust. §74 zák. č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
předseda senátu ÚS
V Brně dne 1. března 2000