ECLI:CZ:US:2000:2.US.599.2000
sp. zn. II. ÚS 599/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti I. K., proti postupu Parlamentu ČR, kterou se požaduje: 1) prohlášení Ústavního soudu, že Parlament ČR vydáním zákonů č. 87/1995 Sb. a č. 100/2000 Sb. vážně poškodil ústavní a další souvztažná práva klientů družstevních záložen v oblasti pojištění jejich vkladů; 2) zrušení ustanovení §14 až 21 zákona č. 87/1995 Sb. a novely těchto ustanovení v zákoně č. 100/2000 Sb., mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který je předsedou občanského sdružení Sebeobrana členů družstevních záložen, se obrátil na Ústavní soud s návrhem označeným jako ústavní stížnost, kterým požadoval vydání nálezu, kterým Ústavní soud: "1) shledává, že Parlament ČR vydáním zákonů č. 87/1995 Sb. a č. 100/2000 Sb. vážně poškodil ústavní a další souvztažná práva klientů družstevních záložen v oblasti pojištění jejich vkladů; 2) zrušení ustanovení §14 až 21 zákona č. 87/1995 Sb. a novely těchto ustanovení v zákoně č. 100/2000 Sb."
V ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je uveden výčet subjektů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. Fyzická osoba je podle tohoto ustanovení k takovému návrhu aktivně legitimována pouze v případě, že podala ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona č. 182/1993 Sb.
Tyto podmínky však v případě navrhovatele nejsou splněny. Návrh je sice označen jako ústavní stížnost, jeho petit však směřuje ke zrušení výše uvedených ustanovení zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 100/2000 Sb. Ústavní stížnost však podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a §72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může být podána pouze proti individuálnímu aktu aplikace práva, který zasahuje přímo do základních práv a svobod stěžovatele. V daném případě však stížnost směřuje proti obecně závaznému normativnímu aktu. Nejde proto o rozhodnutí nebo opatření v konkrétní věci, které se týká přesně určené jednotlivé fyzické nebo právnické osoby. Ze stejného důvodu nemůže Ústavní soud rozhodnout o prvním bodu petitu. Navíc v tomto případě se navrhovatel nedomáhá porušení svého subjektivního veřejného práva, které je ústavně zaručeno, nýbrž práv blíže neurčených klientů družstevních záložen v oblasti pojištění jejich vkladů. Proto není splněna ani podmínka vyžadovaná v §74 zákona o Ústavním soudu pro spojení ústavní stížnosti s návrhem na přezkoumání právnosti právního předpisu.
V případě předmětného podání proto navrhovatel nesplňuje podmínky pro podání ani ústavní stížnosti, ani akcesorického návrhu na přezkoumání ústavnosti rubrikovaných ustanovení zákona o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících. Podle výše uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu ve spojení s jeho §43 odst. 1 písm. c) [ve znění zákona č. 77/1998 Sb.] jde o návrh podaný fyzickou osobou, která není aktivně legitimována k jeho podání. Jedná se proto ve smyslu judikatury Ústavního soudu o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V tomto případě se jedná o vadu návrhu, kterou není možno odstranit. Proto již nebylo třeba vyžadovat odstranění dalších vad návrhu včetně obligatorního právního zastoupení.
Podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2000
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu