Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.01.2000, sp. zn. II. ÚS 94/99 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 12/17 SbNU 91 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:2.US.94.99

sp. zn. II. ÚS 94/99 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu a ve věci ústavní stížnosti AG R., spol. s r. o., a AG F., spol. s r.o., oba zastoupeni JUDr. Z. J., za účasti účastníka řízení Katastrálního úřadu Opava, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě ze dne 7. 1. 1991, č. j. V2 5693/98, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Ústavní soud obdržel dne 22. 2. 1999 podání stěžovatelů AG F., spol. s r. o., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě ze dne 7. 1. 1991, č. j. V2 -5693/98, vedené pod sp. zn. I.ÚS 94/99, a návrh AG R., spol. s r. o., na zrušení téhož rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě, vedený pod sp. zn. II.ÚS 94/99. Usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. I.ÚS 94/99, byly oba návrhy spojeny do jednoho řízení ve smyslu §63 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a §112 o. s. ř. s tím, že obě ústavní stížnosti budou nadále vedeny pod sp. zn. II.ÚS 94/99. Ve včas podané ústavní stížnosti brojí navrhovatelé proti shora označenému rozhodnutí Katastrálního úřadu v Opavě, kterým bylo podle §29 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), přerušeno řízení o povolení vkladu zástavních práv do katastru nemovitostí s odůvodněním, že tomuto vkladu brání poznámka určení právního vztahu soudem ze dne 31. 1. 1996 a ve věci bude možno rozhodnout teprve poté, co příslušný soud ve věci podané určovací žaloby pravomocně rozhodne. Stěžovatelé tvrdí, že rozhodnutím katastrálního úřadu o přerušení řízení došlo k porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 2, odst. 3, odst. 4 a čl. 11 odst. 1. a odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelé zdůrazňují, že k rozhodnutí o přerušení řízení nebyl účastník řízení oprávněn v případě, že na příslušném listu vlastnictví je pouze zapsána poznámka určení právního vztahu soudem, neboť z žádného zákona nevyplývá, že poznámka na LV je překážkou možnosti povolení vkladu dalších práv do katastru nemovitostí. Poznámka je podle názoru navrhovatelů pouze úkonem přísl. katastrálního úřadu, který vyznačuje skutečnost nebo poměr, vztahující se k nemovitosti či vlastníku a nemá vliv na vznik, změnu nebo zánik práv. Katastrální úřad, podle názoru navrhovatelů, není rovněž oprávněn k řešení předběžných otázek, které náleží pouze do pravomoci soudů. Označený účastník řízení tak podle tvrzení stěžovatelů svým postupem překročil meze svojí pravomoci a omezil tak údajně vlastnická práva stěžovatelů, neboť s věcí nemohou nadále volně disponovat či ji převádět na jiný subjekt. K omezení vlastnických práv stěžovatelů prý došlo bez zákonného podkladu, když nebyla splněna podmínka veřejného zájmu a zaplacení adekvátní náhrady. Z napadeného rozhodnutí účastníka řízení ze dne 7. 1. 1999, č. j. V2 -5693/98, Ústavní soud zjistil, že tímto rozhodnutím katastrální úřad podle §29 zák. č. 71/1967 Sb. přerušil řízení o povolení vkladu vlastnických práv do katastru nemovitostí. Důvodem pro přerušení řízení byla skutečnost, že převod zástavního práva k nemovitostem je omezen v souvislosti s řízením, vedeným u Krajského obchodního soudu v Ostravě ve věci č. j. V3 1044/97 a V3 2354/97. V souvislosti se skutečností, že na LV č. 3810 pro obec O., kat. území O.-p. je vyznačena poznámka určení právního vztahu soudem ze dne 31. 1. 1996, účastník řízení vyhodnotil tuto poznámku jako předběžnou otázku a řízení ve věci shora označené přerušil do doby určení právního vztahu soudem. Ústavní soud si po zjištění, že ústavní stížnost splňuje náležitosti, uvedené v přísl. ustanoveních zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a není tedy důvod pro její odmítnutí, vyžádal od účastníka řízení písemné vyjádření k ústavní stížnosti a správní spis, vztahující se k podané ústavní stížnosti. Katastrální úřad v Opavě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření doručeném Ústavnímu soudu dne 22. 11. 1999 nejprve zdůraznil, že v rámci řízení o povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí postupoval podle zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a ve smyslu §3 odst. 2 cit. zákona, jakož i podle §40 a §29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Účastník řízení dále uvádí, že ve smyslu shora citovaných právních předpisů postupoval i v řízení zahájeném dne 9. 12. 1998, vedeném pod č. j. V3 2354/97. Rozhodnutí o přerušení řízení napadené stěžovateli je odůvodněno tak, že návrhu stěžovatelů na vklad zástavního práva předchází řízení o povolení vkladu práva věcného břemene, vedené u téhož kat. ú. pod č. j. V3 1044/97 a č. j. V3 2354/97. Obě tato řízení byla již zahájena v r. 1997 a týkají se nemovitostí, zapsaných na LV č. 3810 pro kat. ú. O. - p. Rovněž řízení vedené pod č. j. V3 2354/97 a V2 5693/98, se týkají těchže nemovitostí, uvedených na shora označeném výpisu z LV. Z těchto důvodů, dovozuje účastník řízení, nelze v těchto řízeních fakticky pokračovat, neboť podle ustanovení §12 odst. 2 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se pořadí zápisů do katastru nemovitostí řídí (pokud zákon nestanoví jinak) dobou, ve které byl návrh na zápis doručen přísl. kat. úřadu. Zásada priority zápisu do katastru platí bez výjimky a zaručuje, že jednotlivé zápisy v katastru nemovitostí budou na sebe navazovat a nebudou ve vzájemném rozporu. V předmětné věci to znamená, že nejprve musí být dokončeno řízení vedené pod č. j. V3 1044/97, poté řízení vedené pod č. j. V3 2354/97 a teprve poté věc vedená pod č. j. V2 5693/98. Tento postup vyplývá přímo ze zákona a není v rozporu se žádným ustanovením Ústavy a Listiny základních práv a svobod. K přerušení řízení vedeného pod č. j. V3 1044/97 došlo proto, že ohledně tímto řízením dotčených nemovitostí byla ve smyslu §9 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyznačena poznámka o určení právního vztahu soudem na základě žaloby o určení neplatnosti smlouvy, kterou vlastník AG real, spol. s. r. o., nabyl vlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. 3810 pro kat. ú. O. - p. Tato poznámka byla zapsána dne 14. 8. 1996 na základě žádosti společnosti F. spol. s r. o. V této souvislosti a s ohledem na probíhající řízení o neplatnosti smlouvy účastník řízení nemohl již vyhodnotit jako předběžnou otázku platnost smlouvy, uzavřené mezi AG R., spol. s. r. o. a F. spol. s r. o. Ve smyslu §40 správního řádu a podle §29 odst. 1 správního řádu řízení přerušil. Účastník řízení zdůrazňuje, že právě tato ustanovení správního řádu jej zavazují přerušit řízení o povolení vkladu, pokud bylo soudem zahájeno řízení o předběžné otázce (platnosti smlouvy), a nemůže si již tedy tuto předběžnou otázku vyhodnotit sám. Současně poukázal účastník řízení ve věci předběžné otázky i na znění §5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje kat. úřadu přezkoumávat skutečnosti v citovaném ustanovení uvedené. Při posuzování této otázky je podle názoru účastníka řízení rovněž jeho povinností posoudit i nabývací titul, kterým je dokladováno vlastnické právo subjektu, který s nemovitostí smluvně nakládá. V případě, že o platnosti listiny je vedeno řízení před soudem, bylo povinností katastrálního úřadu řízení o povolení vkladu přerušit a vyčkat pravomocného rozhodnutí soudu. Za oprávněnou považuje účastník řízení pouze námitku stěžovatelů, že řízení před krajským soudem ve věci shora označené trvá příliš dlouho a postavení stěžovatelů se po dobu soudního řízení stává právně nejistým. Tuto skutečnost však účastník řízení nemůže ovlivnit a své rozhodnutí ve věci přerušení řízení považuje za správné a zákonné. K doplnění skutkových okolností, vztahujících se k ústavní stížnosti, účastník řízení uvedl, že ve věci určovací žaloby učinil již v r. 1998 dotaz na Okresní soud v Opavě a v květnu 1999 na Krajský obchodní soud v Ostravě. Dne 7. 6. 1999 obdržel odpověď, že řízení v předmětné věci není dosud pravomocně rozhodnuto. Ze zaslaného spisu Katastrálního úřadu Opava Ústavní soud zjistil, že ve správní věci vedené pod č. j. V2 5693/98, obdržel účastník řízení dne 9. 12. 1998 návrh stěžovatelů na vklad zástavního práva k nemovitostem, vedeným na výpise z LV č. 3810. Dne 7. 1. 1999 přerušil účastník řízení rozhodnutím podle §29 zák. č. 71/1967 Sb. řízení s odůvodněním, že převod zástavního práva k nemovitostem je omezen v souvislosti s řízením, vedeným u Krajského obchodního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 76/97, přičemž na předmětném listu vlastnictví pro k. ú. O. - p. je vyznačena poznámka určení právního vztahu soudem ze dne 31. 5. 1996. Účastník řízení v souvislosti s předběžnou otázkou přerušil řízení do doby určení právního vztahu soudem. Dne 31. 5. 1996 obdržel účastník řízení žádost společnosti F., spol. s r. o., o vyznačení poznámky na přísl. listu vlastnictví ve smyslu zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na základě skutečnosti, že kupní smlouva, která byla podkladem zápisu byla uzavřena v omylu, takže spol. F. spol. s r. o. se obrátila s určovací žalobou k soudu. Přílohou této žádosti byl stejnopis žaloby s prezentačním razítkem Okresního soudu v Opavě. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda tvrzení stěžovatelů, obsažená v ústavní stížnosti, mají oporu v listinných dokladech, založených ve správních spisech účastníka řízení. Stěžovatelé svým návrhem brojí jednak proti vyznačení poznámky na předmětném listu vlastnictví, ze kterého podle jejich názoru účastník řízení nezákonným způsobem vyvozuje hodnocení ke kterému není ve smyslu §5 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, oprávněn a dále napadají údajně neoprávněné přerušení řízení ve věci vkladu vlastnických práv. Podle ustanovení §9 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zapíše katastrální úřad poznámku mimo jiné k doloženému návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána. Podaný žalobní návrh shora jmenované spol. směřuje na určení vlastnických práv a žalobce se jím domáhá u přísl. soudu vydání takového rozhodnutí, které by postavilo najisto vlastnictví nemovitostí v katastru zapsaných. Smyslem poznámky je proto upozornit subjekty nahlížející do katastrálních operátů, že u dané nemovitosti může být vlastníkem někdo jiný než ten, kdo je doposud jako vlastník v katastru zapsán. Účastník řízení proto postupoval v souladu s již cit. ustanovením §9 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pokud u přísl. nemovitostí poznámkou vyznačil podaný žalobní návrh na určení vlastnických práv. Ustanovení §5 odst. 1 cit. zákona taxativním způsobem vymezuje z jakých hledisek přezkoumává katastrální úřad v řízení o povolení vkladu skutečnosti právně významné před vydáním rozhodnutí. S ohledem na charakter řízení před katastrálním úřadem se jedná o přezkoumávání listin, odůvodňujících provedení vkladu. V případě, že správní orgán má pochybnosti o platnosti předmětných smluv z důvodu podané určovací žaloby s tím, že na posouzení předběžné otázky o vlastnictví k předmětným nemovitostem závisí i správné rozhodnutí o vkladu práv do katastru nemovitostí, je tento katastrální úřad povinen řízení přerušit až do doby rozhodnutí soudu o vlastnických vztazích. Tuto možnost mu dává správní řád ve smyslu ustanovení §40 odst. 1, který při řešení předběžné otázky umožňuje správnímu orgánu ve smyslu §29 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. právní řízení přerušit bylo-li u soudu, a to i po podání návrhu na vklad, zahájeno řízení o předběžné otázce jejíž vyřešení má nebo může mít vliv na rozhodnutí katastrálního úřadu. Rozhodování o existenci či neexistenci věcného prává přitom nepřísluší katastrálnímu úřadu, ale soudu. Katastrální úřad si nemůže proto o této otázce zjednat jasno sám, ale musí vyčkat pravomocného rozhodnutí soudu. Ústavní soud v souvislosti s podanou ústavní stížností poukazuje na závěry, uvedené v usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 48/97, kde se uvádí, že v řízení o povolení vkladu vlastnického práva katastrální úřad nezkoumá platnost příslušné smlouvy, ale pouze listinu na základě které má být vklad povolen, a to pouze z hledisek uvedených v již cit. ustanovení §5 odst.1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud by při zkoumání této listiny překročil meze své přezkumné činnosti, jednalo by se o rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V dané věci však Ústavní soud pochybení účastníka řízení, které by zakládalo porušení cit. článku Listiny základních práv a svobod, nezjistil a nesouhlasí rovněž s tím, že by rozhodnutím napadeným ústavní stížností mohlo dojít k porušení citovaných článků Listiny. Podaná ústavní stížnost je proto nedůvodná a Ústavní soud je nucen jí v plném rozsahu zamítnout (§82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 25. ledna 2000