ECLI:CZ:US:2000:3.US.131.2000
sp. zn. III. ÚS 131/2000
Usnesení
III. ÚS 131/2000
Ústavní soud rozhodl dne 14. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V.B., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 1999, sp. zn. 30 Ca 177/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1, písm. a), odst. 4 zákona], zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 1999 (30 Ca 177/97-30), a tvrdí, že obecný soud porušil jeho ústavně zaručené základní právo "na vlastnictví" (čl. 11 Listiny základních práv a svobod), a to tím, že potvrdil rozhodnutí správního orgánu Okresního úřadu v Uherském Hradišti, okresního pozemkového úřadu, ze dne 25. června 1997 (OPÚ 5188/92-R-I/3), kterým bylo rozhodnuto tak, že vlastníkem nemovitostí v rozhodnutí označených byla určena osoba odlišná od stěžovatele, který nebyl shledán (spolu s dalšími osobami) oprávněnou osobou ve smyslu ust. §4 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o půdě).
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Ústavní soud již dříve vyložil ve své judikatuře, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, a proto postačí stěžovatele na tuto ustálenou judikaturu Ústavního soudu v celém rozsahu odkázat a jen stručně připomenout, že Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) stojící mimo soustavu obecných soudů, je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s Listinou základních práv a svobod, zejména pak s obsahem její hlavy páté a svým postupem tak porušují zásady spravedlivého procesu (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 150/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 2., vydání 1., č. 49, Praha 1995).
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že k zásahu do ústavně zaručeného základního práva stěžovatele nedošlo. Krajský soud v Brně se ve svém rozhodnutí zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, své rozhodnutí řádným způsobem odůvodnil (§157 odst. 2 o. s. ř.) a v souladu se závěry Vrchního soudu v Praze, které byly vyjádřeny v jeho rozsudku ze dne 7. července 1995
(7 A 20/93-24) rozvedl, proč nelze stěžovatele pokládat za osobu oprávněnou. Ústavní soud proto neshledal, že by napadené rozhodnutí obecného soudu bylo vydáno na základě protiústavního postupu obecného soudu nebo na základě ústavně nekonformní aplikace zákona o půdě č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Důvody rozvedené stěžovatelem v jeho ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou s právními závěry obecného soudu (též správního orgánu, který rozhodoval v I. stupni), ta však na ústavnost stěžovatelem napadených rozhodnutí nemá vliv; protože Ústavní soud neshledal, že by postup obecných soudů byl v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, neboť tyto soudy postupovaly v souladu s platnými zákony, a také se zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádaly i se stěžovatelem vznesenými námitkami, a proto byla ústavní stížnost stěžovatele shledána jako zjevně neopodstatněná a jako taková byla odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 14. prosince 2000