ECLI:CZ:US:2000:3.US.179.2000
sp. zn. III. ÚS 179/2000
Usnesení
III. ÚS 179/2000
Ústavní soud rozhodl dne 11. 5. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky T., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2000, sp. zn. 25 Co 864/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2000 (25 Co 864/99-31) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený obecný soud jako soud odvolací (potvrzením prvostupňového rozsudku) porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu plynoucí z čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb.; aniž by svá tvrzení co do porušení ústavně zaručených práv blíže odůvodnila, v podrobné polemice s právními závěry odvolacího soudu co do merita věci navrhla, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecného soudu II. stupně (viz vpředu) zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí obecný soud II. stupně jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru udělené stěžovatelkou (v řízení před obecnými soudy žalovaným) jejímu pracovníkovi (Ing. P. B.) je pro neurčitost neplatné; námitky obsahově shodné s odůvodněním ústavní stížnosti odvolací soud v podrobně rozvedeném odůvodnění svého rozhodnutí shledal jako nedůvodné, a mimo jiné v něm poukázal na potenciálně možnou záměnu výpovědi bez potřebné konkretizace do výpovědí pojatých skutků se současnou nemožností určit běh prekluzní lhůty (§53 odst. 2 zák. práce). Odůvodnění dotčeného rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem (§157 odst. 2 o. s. ř.), a proto, obdobně jako je tomu co do procesní stránky řízení před obecnými soudy, nelze mu z hlediska ochrany ústavnosti nic vytknout, zejména když stěžovatelčina výtka stran "neúplnosti skutkových závěrů" nemá oporu v jejím vlastním postupu (z odůvodnění ústavní stížnosti není patrno čím by řízení mělo být doplněno).
Za tohoto stavu věci opakovaná polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecného soudu je bezvýznamná, nehledě již ani k tomu, že přezkum věcné správnosti či legality ústavní stížností napadeného rozhodnutí, o který stěžovatelka usiluje, v intencích ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu nespadá do jeho pravomoci (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení -
svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995), leč by k takové ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce obecného soudu byly dány zvláštní podmínky; ty však zjištěny nebyly a stěžovatelka je ostatně ani netvrdila.
Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatelky posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen samotnými důvody ústavní stížnosti, ale - a to především - konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. května 2000