ECLI:CZ:US:2000:3.US.285.2000
sp. zn. III. ÚS 285/2000
Usnesení
III. ÚS 285/2000
Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. Z., zastoupeného JUDr. Z.J., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000. sp. zn. 38 Co 566/97, a Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. června 1997, sp. zn. 8 C 744/93, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000. sp. zn. 38 Co 566/97, a Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. června 1997, sp. zn. 8 C 744/93, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení tyto soudy porušily Listinu základních lidských práv a svobod v čl. 11 a čl. 36, když nesprávně interpretovaly §22 odst. 8 zákona o půdě, a když se nezabývaly existencí jeho pohledávek vůči akciové společnosti, po níž se domáhal převedení označených nemovitostí na jeho osobu. Konečně také rozhodnutí Krajského soudu v Brně o nákladech řízení a určení jejich výše považuje za nesprávné, když soud zcela pominul, že v předmětné věci se jedná o institut, který nelze penězi ocenit, při stanovení ceny stavby se pak soud spokojil pouze se znaleckým posudkem, který předložil účastník.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. února 2000, č. j. 38 Co 566/97-110, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud, který potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na vydání rozsudku, jímž by byl žalovaný zavázán převést vlastnické právo k označeným nemovitostem na žalobce, se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele, při interpretaci §22 odst. 8 zák. č. 229/1991 Sb. nepochybil, v řízení a ve svém rozhodnutí se nedostal do rozporu s principy řádného a spravedlivého procesu, když odvolání stěžovatele nevyhověl a když k odvolání žalovaného změnil výrok o nákladech řízení. Poněvadž odůvodnění rozsudku je vyčerpávající, na jeho obsah lze odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j.
38 Co 566/97-110, proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a měnícímu rozhodnutí o nákladech řízení, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pokud jde o výrok, jímž soud zastavil odvolací řízení - pro zpětvzetí odvolání žalovaným, když směřovalo proti zastavení řízení o návrhu na vydání předběžného opatření - pro jeho zpětvzetí samotným stěžovatelem pak návrh napadající rozsudek odvolacího soudu ve výroku výše citovaném je návrhem nepřípustným, stejně jako návrh napadající rozsudek soudu I. stupně [§72 odst. 1, §75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2000