ECLI:CZ:US:2000:3.US.33.2000
sp. zn. III. ÚS 33/2000
Usnesení
III. ÚS 33/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Y. M., zastoupené JUDr. P. R., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 26. října 1999, č. j. 30 Co 671/99-26, a Okresního soudu v Liberci ze dne 10. května 1999, č. j. 21 C 395/98-21, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10. května 1999, č. j. 21 C 395/98-20, a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 26. října 1999, č. j. 30 Co 671/99-26, a ústavní stížnost odůvodňovala tím, že se postupem soudů, které odmítly rozhodnout o návrhu na vyloučení věci z daňové exekuce, cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy. Poukázala na znění §267 odst. 1 občanského soudního řádu a §73 odst. 8 zák. č. 337/92 Sb. a vyslovila přesvědčení, že soudy jí měly soudní ochranu poskytnout.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Je-li návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 a §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami vznesenými odvolatelkou a v přiléhavém odůvodnění vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedeného tzv. daňovou exekucí, soudy nejsou oprávněny jednat. Z těchto důvodů byl návrh, směřující proti výrokům o zastavení řízení, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud, dle výroku soudu, bude věc navrhovatelky postoupena Finančnímu úřadu v Liberci, jemuž přísluší o věci rozhodnout, pak je třeba uvést, že proti této části rozhodnutí je ústavní stížnost nepřípustná - po rozhodnutí ve věci bude mít navrhovatelka nepochybně možnost využít k ochraně svých tvrzených práv prostředky, které jí zákon poskytuje [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2000