ECLI:CZ:US:2000:3.US.39.2000
sp. zn. III. ÚS 39/2000
Usnesení
III. ÚS 39/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 29. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. M. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 1999, sp. zn. 1 To 1082/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 1999, sp. zn. 1 To 1082/99, kterým nebylo vyhověno jeho stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby, vydanému Okresním soudem v Ostravě dne 8. 1edna 1999, pod sp. zn. Nt 3056/99. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. listopadu 1999 s tím, že podle jeho přesvědčení Krajský soud v Ostravě se po zrušení usnesení ze dne 5. února 1999, sp. zn. 1 To 76/99 Ústavním soudem obsahem jeho nálezu neřídil, a proto se cítí dotčen na právech zaručených čl. 8 odst. 1, 2, čl. 5 a 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále uvedl, že je ženatý, ve společné domácnosti s manželkou vychovával děti, rodinu finančně zajišťoval, a proto vzetí do vazby dle §67 odst. 1 písm. a) trestního řádu považuje za nedůvodné, stejně jako uložení vazby dle písm. b) citovaného ustanovení trestního řádu.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je-li návrh zjevně neopodstatněný, senát jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§43 odst. 2 písm. a) citovaného zákona].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 1 To 1082/99 bylo zjištěno, že označený soud přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 1999, v odůvodnění výroku, kterým byla stížnost obviněného zamítnuta, se vypořádal s námitkami stěžovatele a vyčerpávajícím způsobem objasnil důvody, pro které shledal jeho vzetí do vazby v souladu s ustanovením §67 odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení koresponduje i s judikaturou Ústavního soudu, v předmětné věci pak s nálezem ze dne 4. listopadu 1999, sp. zn. III. ÚS 188/99, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomu usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. února 2000