ECLI:CZ:US:2000:3.US.396.2000
sp. zn. III. ÚS 396/2000
Usnesení
III. ÚS 396/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele J. R., zastoupeného JUDr. R.H., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. března 2000, č. j. 29 Co 782/99-28, a Okresního soudu v Liberci ze dne 11. října 1999, č. j. 18 C 857/99-5, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. března 2000, č. j. 29 Co 782/99-28, a Okresního soudu v Liberci ze dne 11. října 1999, č. j. 18 C 857/99-5, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se rozhodnutími obecných soudů cítí dotčen na právech, zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na neúspěšné řízení, v němž se vedlejší účastníci domáhali určení práv, odpovídajících věcnému břemeni, vydání předběžného opatření, kterým mu byla uložena povinnost zdržet se všeho, čím by jim bránil v chůzi a jízdě přes část označených parcel, které jsou v jeho vlastnictví, považuje rozhodnutí za nedůvodné. Podle jeho přesvědčení se odvolací soud také nevypořádal se všemi jeho námitkami, ve kterých poukazoval na závažné skutečnosti svědčící v jeho prospěch.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Je-li návrh nepřípustný, soudce zpravodaj jej, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 11. října 1999, č. j.
18 C 857/99-5, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 29. března 2000, č. j. 29 Co 782/99-28, a z obsahu návrhu bylo zjištěno, že soud I. stupně rozhodl o předběžném opatření, jímž stěžovateli mj. uložil povinnost zdržet se všeho, čím by bránil žalobcům v chůzi a jízdě přes část označených parcel, odvolací soud usnesení Okresního soudu v Liberci potvrdil. Ve věci samé, tj. o umožnění užívání nemovitosti, rozhodnuto nebylo.
S ohledem na uvedené, na zjištění, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o předběžném opatření, když v řízení ve věci samé dosud rozhodnuto nebylo a nebyly proto ani čerpány všechny procesní prostředky, které k ochraně tvrzeného práva zákon poskytuje, byl návrh jako nepřípustný v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2000