ECLI:CZ:US:2000:3.US.420.2000
sp. zn. III. ÚS 420/2000
Usnesení
III. ÚS 420/2000
Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti Společnosti pro trvale udržitelný život, zastoupené JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2000, sp. zn. 5 A 98/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou dne 13. července 2000, se navrhovatelka domáhala zrušení rozsudku Vrchního soudu ze dne 12. dubna 2000, sp. zn. 5 A 98/98. Uvedla, že se označeným rozhodnutím cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když soud žalobě, v níž namítala nezákonnost správního rozhodnutí, nevyhověl a to s ohledem na hodnocení jejího postavení ve správním soudnictví.
Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. září 2000 poukázala na obsah odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se soud podrobně zabýval problematikou spojenou s postavením účastníka správního řízení, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. února 1996, sp. zn. III. ÚS 16/96, ve kterém je mj. uvedeno, že by bylo v rozporu s principy právního státu, pokud by se soudy musely zabývat meritorně každým tvrzeným porušením práva, ať by je navrhl kdokoli.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánů veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 A 98/98 a rozsudku tohoto soudu ze dne 12. dubna 2000 zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. V odůvodnění rozhodnutí soud zhodnotil postavení stěžovatelky v předmětném řízení v souvislosti s jednotlivými námitkami uplatněnými v žalobě a poněvadž odůvodnění rozsudku je obsáhlé a vyčerpávající, lze na ně v celém rozsahu odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2000