ECLI:CZ:US:2000:3.US.438.2000
sp. zn. III. ÚS 438/2000
Usnesení
III. ÚS 438/2000
Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti M. L., zastoupeného JUDr. Ing. P. N., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. 12 Co 385/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. 12 Co 385/99. Uvedl, že se domáhal vydání nemovitostí, zapsaných na LV č. 22 v kat. území R., obec Karlovy Vary, podal žalobu, v níž navrhl uložení povinnosti uzavřít s ním dohodu o vydání věci, soudy této žalobě nevyhověly, a proto dospěl k přesvědčení, že porušily jeho právo na spravedlivý proces. Za nesprávné považuje závěry soudů, jež se týkají lhůt k uplatnění nároků podle zák. č. 87/1991 Sb. a č. 116/1964 Sb., jejich běhu a skončení, a proto navrhl, aby Ústavní soud také vyslovil, že jeho nález č. 164/1994 Sb., neobsahuje k uplatnění nároků žádnou zvláštní propadnou lhůtu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn.
12 Co 385/99, bylo zjištěno, že označený soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. V jeho aplikaci zák. č. 87/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 164/1994 Sb. a ve zjištění, že stěžovatel neuplatnil nárok ve stanovené lhůtě, neshledal Ústavní soud pochybení a ani tedy porušení práva, kterého se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává.
Pro výše uvedené byl návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. 12 Co 385/99, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na vyslovení, že nález Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. nemá žádnou zvláštní propadnou lhůtu byl odmítnut dle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2000