ECLI:CZ:US:2000:3.US.470.99
sp. zn. III. ÚS 470/99
Usnesení
III. ÚS 470/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. února 2000 v senátě, složném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr.Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H., a. s., zastoupené JUDr. R. C., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 29. června 1999, č. j. 31 Ca 177/98-33, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 1999, č. j. 31 Ca 177/98-33, s tím, že podle jejího přesvědčení soud při přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové č. j. FŘ/5280/120/97-Ti nepostupoval v souladu s čl. 11 odst. 5, s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poukázala na obsah platebního výměru č. 970000038, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1995, a na obsah svého odvolání, v němž se vyjádřila k jednotlivým finančním částkám, jež ovlivnily výši dodatečné daně, zejména pak k částce, vyplývající z ceny za převod akcií. Jestliže jí bylo v odvolacím řízení vyhověno částečně a daň snížena pouze o 602.700,-Kč, pak mělo dojít k nápravě u soudu - ten však v postupu správce daně neshledal rozpor s platnými předpisy a žalobu zamítl, aniž se zabýval důkazem, který stěžovatelka soudu předložila.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č. 10 Ústavy.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 31 Ca 177/98-33 zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z odůvodnění citovaného rozhodnutí, soud se vypořádal s námitkami stěžovatelky, vznesenými v žalobě proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, a při přezkumu jeho rozhodnutí pak správně vycházel z ustanovení §250i odst. 1 občanského soudního řádu. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou. Pokud stěžovatelka argumentuje čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. absencí plné jurisdikce ve správním soudnictví dle §250i odst. 1 občanského soudního řádu, nutno konstatovat, že označené ustanovení úmluvy na daný případ nedopadá - princip plné jurisdikce totiž nutno aplikovat v souladu s principem koncentrace řízení, přičemž v předmětné věci krajský soud dospěl k závěru, že jak Finanční ředitelství v Hradci Králové tak i správce daně dali žalobkyni dostatečný prostor pro předložení důkazů, čehož však v řízení před těmito orgány nevyužila.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2000