ECLI:CZ:US:2000:3.US.511.99
sp. zn. III. ÚS 511/99
Usnesení
III. ÚS 511/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. V., proti usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. září 1999, 19. července 1996 a 17. února 1997, sp. zn. 2 T 77/96, mimo ústní jednání dne 16. 2. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 13. října 1999, označeným jako ústavní stížnost, napadl stěžovatel rozhodnutí a postup obecného soudu - Okresního soudu v Kolíně (ve věcech 5 Nc 388/71 a 2 Rt 16/90 - 2 T 77/96); protože toto podání bylo zatíženo formálními vadami, byly mu tyto vady výzvou Ústavního soudu ze dne 1. 12. 1999 vytknuty a současně mu byla s podrobným poučením stanovena lhůta k jejich odstranění, a to v trvání 30 dnů.
Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 3. 12. 1999. Z podnětu této výzvy předložil stěžovatel Ústavnímu soudu podání označené jako podání Advokátní kanceláře JUDr. M. H. a JUDr. A. H., CSc., nicméně jde o podání, které není tvrzeným zástupcem, tj. JUDr. M. H., podepsáno a není k němu přiložena ani příslušná plná moc. Z tohoto podání posléze vyplývá, že zřejmě v rozporu s původním podáním stěžovatel usiluje o zrušení usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 9. 1999 a usnesení téhož soudu ze dne 19. 7. 1996 a ze dne 17. 2. 1997 ve věci 2 T 77/96 označeného soudu.
Za této situace je zjevné, že stěžovatel, ačkoli ze zákona v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a ačkoli byl o této skutečnosti poučen a k odstranění této formální vady byl současně vyzván, takto vytýkané vady ve stanovené lhůtě neodstranil, a proto bylo
o jeho ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. a) zákona] s tím, že jen pro úplnost jeví se vhodné dodat, že směřuje-li ústavní stížnost toliko proti rozhodnutí soudu I. stupně, jeví se též jako nepřípustná pro nevyčerpání všech opravných prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona), když nadto byl přiměřeně poučen v souvislosti s předchozími podáními, o nichž bylo rozhodnuto rovněž odmítavým výrokem (III. ÚS 34/95, IIII. ÚS 475/98 a III. ÚS 30/99).
O vznesené námitce podjatosti soudců Ústavního soudu JUDr. Vojtěch Cepla a
JUDr. Vladimíra Jurky, jak z povahy věci vyplývá, nebylo třeba rozhodovat, když tito soudci s posuzovanou formálně vadnou ústavní stížností nepřišli a nepřicházejí do úředního styku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 16. února 2000