ECLI:CZ:US:2000:3.US.52.2000
sp. zn. III. ÚS 52/2000
Nález
Ústavní soud bez ústního jednání rozhodl v senátu ve věci
ústavní stížnosti navrhovatele J. N., proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 1999, čj. 10 Ca
163/99-73, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.
11. 1999, čj. 10 Ca 163/99-73, se zrušuje.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 26. 1. 2000 Ústavnímu soudu návrh na
zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 1999, čj. 10
Ca 163/99-73, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu, okresního
pozemkového úřadu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 1999, čj.
OPÚ/R-203/99/345/93, s tvrzením, že jím byla porušena jeho
základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp.zn. 10 Ca 163/99 a z něj zjistil, že Okresní
úřad, okresní pozemkový úřad v Českých Budějovicích vydal dne 9.
4. 1999 rozhodnutí, čj. OPÚ/R-203/99/345/93, kterým rozhodl, že
navrhovatel není vlastníkem podílu ideálních 2/40 parcely, zapsané
v katastru nemovitostí pod parc. číslem 348/27, pastva, pro obec
P. Své rozhodnutí pozemkový úřad odůvodnil tím, že navrhovatel
nepochybně je oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb.,
vydání předmětné nemovitosti však brání překážka uvedená v §11
odst. 1 písmeno c) citovaného zákona, neboť je na nich zřízena
stavba - vodní nádrž (rybník), která byla zřízená po přechodu
vlastnictví předmětných nemovitostí na stát. Pozemkový úřad dále
rozhodl, že navrhovateli přísluší za uvedenou nemovitost náhrada.
Toto rozhodnutí navrhovatel (spolu s ostatními oprávněnými
osobami) napadl návrhem na přezkoumání rozhodnutí, podaným
Krajskému soudu v Českých Budějovicích. V návrhu uvedl, že na
předmětných pozemcích se sice skutečně nachází umělá vodní nádrž,
avšak tato nádrž byla zřízena nejdříve v září 1996, stavba nebyla
povolena a nebyla zahájena před 24.6.1991, jak stanoví §11 odst.
1 písmeno c) zákona č. 229/1991 Sb., nic tedy nebrání vydání
těchto nemovitostí.
Krajský soud v Českých Budějovicích po provedeném jednání dne
3. 11. 1999 rozsudkem, čj. 10 Ca 163/99-73, rozhodnutí pozemkového
úřadu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že mezi účastníky není sporu
o tom, že restituční nárok navrhovatelů je opodstatněný, že
pozemková parcela je dotčena rybníkem a že toto vodní dílo vzniklo
poté, co parcela byla převzata státem. Výhrady navrhovatelů
směřovaly jen k závěru, že vodní dílo bylo zřízeno před účinností
restitučního předpisu. Pozemkový úřad dostatečně zjistil skutkový
stav, což bylo potvrzeno i důkazy, které provedl krajský soud.
Toto rozhodnutí napadl navrhovatel včas ústavní stížností, ve
které krajskému soudu vytýkal, že neprovedl všechny navržené
důkazy, nevycházel z objektivně zjištěných skutečností a tím
porušil navrhovatelovo základní právo dané mu čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90
Ústavy ČR.
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve
svém vyjádření ze dne 17. 3. 2000 opakoval některé argumenty,
uvedené v odůvodnění napadeného rozsudku a dále uvedl, že
neprovedl jediný navržený důkaz - výslech ředitele Katastrálního
úřadu, který měl objasnit provádění mapování, tyto otázky však
upravují obecně závazné předpisy a proto nebyl výslech potřebný.
Návrh je důvodný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom
skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.
90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného
dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy
ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny
a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo
svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle
čl. 10 Ústavy ČR. Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se
domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní
stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm
v hierarchii obecných soudů. Z ústavního principu nezávislosti
soudů dle čl. 82 Ústavy vyplývá zásada volného hodnocení důkazů,
která je expressis verbis vyjádřena v §132 občanského soudního
řádu (dále jen "o.s.ř.") a odůvodňuje postup soudu předvídaný
v §120 odst. 1 věta druhá o.s.ř. Proto obecný soud je povinen
(současně také oprávněn) zvažovat v každé fázi řízení, které
důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav
dokazování doplnit a posuzuje důvodnost návrhů stran na doplnění
dokazování. Provedené důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to
jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti.
Článek 90 Ústavy, stejně jako článek 36 odst. 1 Listiny,
jejichž porušení navrhovatel namítal, zakotvují právo na tzv.
spravedlivý proces, tedy právo domáhat se stanoveným postupem
svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Soudy jsou přitom
povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly
ochranu právům.
V souzeném případě nepostupoval obecný soud ústavně
konformním způsobem, tedy v souladu s ustanoveními §120 a §132
o.s.ř., jež upravují průběh dokazování a hodnocení důkazů a do
nichž se promítají mimo jiné principy upravené v článcích 36 odst.
1 hlavy páté Listiny. Ze spisu, sp.zn. 10 Ca 163/99, Krajského
soudu v Českých Budějovicích vyplývá, že soud vycházel z důkazů
provedených pozemkovým úřadem, prováděl rovněž dokazování vlastní,
avšak nevyjasnil zásadní otázku, která je pro posouzení nároku
navrhovatele rozhodující, totiž to, kdy byla sporná umělá vodní
nádrž zřízena. Ze spisu je zřejmý rozpor mezi znaleckým posudkem,
(který hovoří o pastvině), pozemkovou evidencí a skutečným stavem.
S těmito skutečnostmi se krajský soud dostatečně nevypořádal, když
v odůvodnění svého rozhodnutí ani nevysvětlil, proč neprovedl
důkazy v uvedeném směru navrhovatelem navržené.
Ústavní soud nemohl než učinit závěr, že v řízení před
obecným soudem byl proces veden způsobem, který nezajistil
spravedlivý výsledek. Tím došlo k porušení navrhovatelova
základního práva na spravedlivý proces, daného mu čl. 36 odst. 1
Listiny a čl. 90 Ústavy.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud
dospěl k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 3. 11. 1999, čj. 10 Ca 163/99-73, bylo
porušeno navrhovatelovo základní právo dané mu ústavními zákony
a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy (právo na
spravedlivý proces) nezbylo mu než návrhu vyhovět a napadený
rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. října 2000