ECLI:CZ:US:2000:3.US.536.2000
sp. zn. III. ÚS 536/2000
Usnesení
III. ÚS 536/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. I. D., R. a I. L., všech zastoupených JUDr. V. F., advokátem, proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 18. července 2000, čj. ČVS: KVV-796/22-98, mimo ústní jednání dne 13. 12. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelé proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování v Brně ze dne 18. července 2000 (ČVS: KVV-796/22-98), kterým byla zamítnuta jejich stížnost proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno - pracoviště Jihlava ze dne 16. června 2000 (ČVS: KVV-796/20-98), jímž vyšetřovatel rozhodl
(§31 odst. 1 tr. ř.), že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, které bylo proti stěžovatelům tímto vyšetřovatelem vedeno, a tvrdí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, neboť trestní stíhání proti jejich osobám je "vedené podjatým orgánem činným v trestním řízení".
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR [§72
odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takovýto prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zákona).
Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno, které se týká rozhodnutí vyšetřovatele, resp. nadřízeného orgánu ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 tr. ř., tedy orgánu činného v trestním řízení, které je vedeno proti stěžovatelům ve fázi řízení přípravného. Podle ustanovení §174 odst. 1 tr. ř. vykonává dozor na zachováním zákonnosti v přípravném řízení státní zástupce, který je oprávněn rušit nezákonná nebo neodůvodněná rozhodnutí a opatření vyšetřovatele a policejního orgánu a může tato rozhodnutí nahrazovat vlastními [§174 odst. 2 písm. e) tr. ř.]. V průběhu vyšetřování má obviněný právo kdykoliv žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu vyšetřovatele, když tato žádost není vázána žádnou lhůtou (§167 tr. ř.). Pokud tedy stěžovatelé nesouhlasili s postupem vyšetřovatele a jeho nadřízeného orgánu v rámci rozhodnutí o námitce podjatosti, mohli v rámci přípustných prostředků, které jim trestní řád
k ochraně jejich práv poskytuje, podat žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele státním zástupcem. Pokud takovouto žádost nepodali, z hlediska podmínek ústavní stížnosti nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon (trestní řád) k ochraně jejich práva poskytuje.
Pokud tedy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon
k ochraně jejich práv poskytuje, nutno pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou, a o ní jako takové rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je zřejmé [§43 odst. 1 písm. e) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. prosince 2000