ECLI:CZ:US:2000:3.US.562.99
sp. zn. III. ÚS 562/99
Usnesení
III. ÚS 562/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. T., zastoupeného JUDr. J. M., advokátkou, proti rozsudkům Okresního soudu v Semilech ze dne 14. října 1993, sp. zn. 6 C 291/92, a ze dne 23. ledna 1997, sp. zn. 6 C 756/96, a rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. dubna 1994, sp. zn. 12 Co 904/93, a ze dne 5. února 1998, sp. zn. 25 Co 130/97, mimo ústní jednání dne 15. 3. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako "návrh na zahájení přezkumného řízení - ústavní stížnost", domáhá se stěžovatel toho, aby "byla akceptována jeho žaloba, kterou podává, když je přesvědčen, že jde o trvající stav porušování právních předpisů vůči němu". Porušování právních předpisů se dle jeho tvrzení mají dopouštět Okresní soud v Semilech, Krajský soud v Hradci Králové a Město Turnov. V další části líčí stěžovatel své zkušenosti s uplatňováním svého nároku na navrácení majetku a tvrdí, že postupem obecných soudů byl v jeho neprospěch porušen zákon.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona). Z podané ústavní stížnosti vyplývá, že tato směřuje proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. října 1993 (6 C 291/92) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. dubna 1994 (12 Co 904/93) a pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 23. ledna 1997 (6 C 756/96) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 1998 (25 Co 130/97), kterým byly zamítnuty stěžovatelovy žalobní návrhy týkající se povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.
Ústavní soud zjistil, že rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 14. října 1993
(6 C 291/92) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
18. dubna 1994 (12 Co 904/93) nabyl právní moci dne 11. května 1994 a téhož dne byl doručen právní zástupkyni stěžovatele, dále pak rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 23. ledna 1997 (6 C 756/96) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 1998 (25 Co 130/97) nabyl právní moci dne 18. března 1998 a byl doručen právnímu zástupci stěžovatele téhož dne. Dnem nabytí právní moci (§72 odst. 2 zákona před novelou) počala stěžovateli běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti, která skončila dne 11. července 1994 (poslední den lhůty připadl na sobotu dne 9. července 1994), v případě rozsudku Okresního soudu v Semilech (6 C 291/92), a dne 18. května 1998 (poslední den lhůty připadl na sobotu dne 16. května 1998), v případě rozsudku Okresního soudu v Semilech (6 C 756/96). Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne
12. listopadu 1999, tj. po lhůtě stanovené k jejímu podání.
Ústavní stížnost stěžovatele tak byla Ústavnímu soudu podána po lhůtě stanovené zákonem, a proto nezbylo než o ní rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno
[§43 odst. 1 písm. b) zákona], aniž by se předtím jevilo účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jeho zástupce (§31 odst. 1 zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. března 2000