ECLI:CZ:US:2000:3.US.606.2000
sp. zn. III. ÚS 606/2000
Usnesení
III. ÚS 606/2000
Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti 1) W. Ž., a 2) M. Ž., zastoupených Mgr. J. F., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. července 2000, č. j. 24 Cdo 2625/99-182, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 1999, č. j. 11 Co 380/99-162, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří navrhli zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. července 2000, č. j. 24 Cdo 2625/99-182, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 1999, č. j. 11 Co 380/99-162, v ústavní stížnosti uvedli, že se jimi cítí dotčeni na právech, zaručených v čl. l1 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na právní názor, zastávaný jak soudem odvolacím tak soudem dovolacím, podle něhož pro výklad pojmu "začlenění pozemků do JZD" je rozhodující okamžik vstupu družstevníka do družstva, nikoliv další dispozice s těmito pozemky v rámci práva družstevního užívání, které tímto sdružením - začleněním do družstva - vzniklo jednotnému zemědělskému družstvu podle §24 zák. č. 49/1959 Sb. S tímto názorem nesouhlasili, a proto podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, který však důvody v dovolání uplatněné shledal neopodstatněnými.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. července 2000, č. j.
24 Cdo 2625/99-182, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 1999, č. j.
11 Co 380/99-162, nebylo zjištěno, že by se jmenované soudy v řízení a rozhodnutí ve věci zrušení části kupní a darovací smlouvy, uzavřené ohledně nemovitostí, dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, zásah do práv, jichž se stěžovatelé v ústavní stížnosti dovolávají, shledán nebyl. Pokud jde o hodnocení důkazů, na základě nichž bylo žalobě oprávněné osoby vyhověno, jakož i o právní posouzení a výklad §8 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění zák. č. 183/1993 Sb. i zák. č. 49/1959 Sb., odůvodnění odvolacího soudu a Nejvyššího soudu ČR je tak vyčerpávající, že lze na ně v plném rozsahu odkázat.
Pro uvedená zjištění bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2000