ECLI:CZ:US:2000:3.US.620.99
sp. zn. III. ÚS 620/99
Usnesení
III. ÚS 620/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 1. února 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti A. S., zastoupené JUDr. Z. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1999, sp. zn. 25 Co 284/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 1999, sp. zn. 25 Co 284/99, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 1999, sp. zn. 17 C 260/92, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Uvedla, že z tohoto vypořádání získala mj. do výhradního vlastnictví nemovitosti, a to dům čp. 622 se stavební parcelou č. 1458 v kat. úz. Ch., ale tím, že jí bylo uloženo zaplatit na vyrovnání podílů 852.500,-Kč, aniž soud přihlédl k jejímu osobnímu vnosu a k tomu, jak je dům užíván, se cítí dotčena na právech, zaručených v čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod. Pokud jde o určení tržní ceny nemovitosti, ta, podle jejího přesvědčení, není přiměřená její reálné hodnotě.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesení návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 284/99 bylo zjištěno, že se odvolací soud vypořádal s námitkami stěžovatelky, které se týkaly výše ceny nemovitosti, vnosů při jejím pořízení a údržbě, a své rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Je třeba uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Ústavní
soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud je tato ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod - do jeho pravomoci pak nespadá "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a další).
S ohledem na výše uvedené zásah do práv stěžovatelky, jichž se dovolávala, zjištěn nebyl a soud návrh shledal zjevně neopodstatněným. Proto bylo rozhodnuto v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. února 2000