ECLI:CZ:US:2000:3.US.84.2000
sp. zn. III. ÚS 84/2000
Usnesení
III. ÚS 84/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 18. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holändera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti V. L., zastoupeného JUDr. O. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1999, č. j. 31 Co 4220/97-105, a Okresního soudu v Benešově ze dne 2. dubna 1996, č. j. 8 C 1550/94-80, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1999, č. j. 31 Co 4220/97-105, a Okresního soudu v Benešově ze dne 2. dubna 1996, č. j. 8 C 1550/94-80, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že postup soudů a jejich rozhodnutí považuje za nezákonné a neústavní. Podle jeho přesvědčení soudy jednaly a rozhodly v rozporu se zásadou rovnosti, zakotvenou v čl. 96 Ústavy, v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v §18 občanského soudního řádu a v §2 odst. 2 občanského zákona. Poukázal na existující právní vztahy mezi jeho osobu a Českou spořitelnou, a. s., na platební neschopnost firmy J. k. s. se sídlem v Praze, na důvody, pro které trvá na jejich solidární odpovědnosti a povinnosti zaplatit mu částku 50.000,- Kč - tedy i na povinnosti spořitelny.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Benešově u Prahy sp. zn. 8 C 1550/94 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 1999, č. j. 31 Co 4220/97-105, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Krajský soud v Praze, který přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Benešově ze dne 2. dubna 1996, č. j. 8 C 1550/94-80, a který neshledal opodstatněnost odvolání stěžovatele, se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi jeho námitkami s poukazem na ustanovení zák. č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách, na §366 a násl. hospodářského zákona, tedy na předpisy, platné v rozhodné v době pro založení právního vztahu mezi stěžovatelem a spořitelnou, v žalobě označenou jako Česká spořitelna, a. s. se sídlem v Praze 1. Je třeba uvést, že neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, §18 občanského soudního řádu či §2 odst. 2 občanského zákona - tedy za porušení zásady rovného postavení účastníků řízení.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2000