ECLI:CZ:US:2000:3.US.87.2000
sp. zn. III. ÚS 87/2000
Usnesení
III. ÚS 87/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 2000 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti P. Č., zastoupeného JUDr. Z. O., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1istopadu 1999, sp. zn. 16 Co 257/99, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. března 1999, sp. zn. 17 C 220/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1istopadu 1999, sp. zn. 16 Co 257/99, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. března 1999, sp. zn. 17 C 220/97. Uvedl, že se postupem soudů cítí zkrácen v právu na soudní ochranu ve smyslu §90 Ústavy ČR, v právech na spravedlivý a nestranný soudní proces, na zachování principu rovnosti stran, jak jsou zakotvena v čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na provádění a hodnocení důkazů a na to, že právě zdravotní dokumentaci a evidenci z pracoviště považuje za zjevně nevěrohodnou. Vyslovil přesvědčení, že obecné soudy nerespektovaly jeho návrhy na dokazování, zejména nenařídily důkaz znaleckým posudkem z oboru neurochirurgie, a pokud krajský soud provedl důkazy a jejich hodnocení v odvolacím řízení, pak to považuje za odnětí odvolací instance. Dále navrhovatel poukázal na to, že v průběhu řízení došlo opakovaně ke změně složení senátu a v tomto postupu spatřuje odnětí svému zákonnému soudci.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 17 C 220/97, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1istopadu 1999, č. j. 16 Co 257/99-99, zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, dokazování doplnil a pokud jde o rozsah a hodnocení důkazů, postupoval v souladu s §120 odst. l a s §132 občanského soudního řádu. S námitkami uplatněnými v odvolání se v rozsáhlém odůvodnění vypořádal, přičemž složením senátů v řízení před soudem I. stupně se nezabýval, když stěžovatel proti soudci či obsazení senátu v odvolání nebrojil. Pokud jde o rozsudek soudu I. stupně sp. zn. 17 C 220/97, ze dne 25. března 1999, je třeba uvést, že odůvodnění věcně správného rozhodnutí je svou formulací nepřesvědčivé. Nelze přehlédnout v jeho obsahu rozpory - např. v odst. 3 na č. l. 48 a 49 rozsudku uvádí z výpovědi navrhovatele soud své zjištění, že se navrhovateli dne 20. 3. 1989 úraz stal, stejně tak z výpovědi svědka L. K. a R. H., že je o úraze informoval, na č. l. 50 a násl. se pak konstatují zjištění jiná. Toto pochybení Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo však napraveno přiléhavým a vyčerpávajícím odůvodněním rozhodnutí soudu odvolacího.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2000