ECLI:CZ:US:2000:4.US.129.2000
sp. zn. IV. ÚS 129/2000
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. B. G., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. listopadu 1999, sp. zn. 30 Ca 118/98, ve spojení s rozhodnutím Katastrálního úřadu Plzeň - jih ze dne 1. dubna 1998, sp. zn. 110 V7 - 169/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. března 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka napadla uvedený rozsudek, kterým bylo potvrzeno napadené rozhodnutí katastrálního úřadu.
Na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, ze dne 1. března 1998, kterou uzavřela stěžovatelka s bývalým manželem, se stěžovatelka stala výlučnou vlastnicí nemovitostí stanovených v dohodě. Katastrální úřad však odmítl provést zápis s odůvodněním, že dohoda je neurčitá. Stěžovatelka se domnívá, že nemovitosti jsou popsány dostatečně určitě a soud svým postupem porušil její právo zaručené v čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K ústavní stížnosti se na základě ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") vyjádřil za účastníka - Krajský soud v Plzni předseda senátu 30 Ca. Ve vyjádření odkázal na odůvodnění rozsudku a dále zdůraznil, že krajský soud nezjistil tvrzenou nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, když rozhodnutí správního orgánu bylo podloženo obsahem listiny, která měla být podkladem pro vklad do katastru nemovitostí, a zněním ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Proto soud dospěl k závěru, že opravný prostředek není důvodný a napadené rozhodnutí dle ustanovení §250q odst. 2 o.s.ř. potvrdil. V postupu v řízení před soudem neshledal účastník porušení stěžovatelkou namítaných základních práv. Proto navrhl, aby Ústavní soud stížnost odmítl.
K věci zaslal své vyjádření též Katastrální úřad Plzeň - jih, který uvedl, že v řízení postupoval v souladu s tehdy platnými právními předpisy, a proto zřejmě krajský soud jeho rozhodnutí potvrdil.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud si k věci vyžádal též spisy vedené u Katastrálního úřadu Plzeň - jih pod sp. zn. 110V7 - 169/98 a u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 30 Ca 118/98. Z uvedených podkladů zjistil, že v původním podání ke katastrálnímu úřadu nebylo přesně vyznačeno parcelní číslo jedné z nemovitostí, jichž se vklad týkal. Dle ustanovení §5 odst. 1 lit. c) katastrálního zákona je pro vklad práva nutno uvést přesné označení budovy a výslovně i pozemku, na kterém budova stojí. Stěžovatelkou předložená dohoda však tuto nezbytnou podmínku nesplňovala. Stěžovatelka se pokusila odstranit uvedený nedostatek, a to pokusem o doplnění dohody v průběhu odvolacího řízení proti rozhodnutí katastrálního úřadu, aniž by sama předložená dohoda byla jakkoliv změněna.
Z podkladů, které měl Ústavní soud k dispozici bylo tedy zjištěno, že stěžovatelka poté, co katastrální úřad zamítl její návrh na vklad, namísto opravy vady, pro kterou tak úřad učinil, volila cestu soudního přezkumu. Nesplnění zákonné podmínky však shledal i krajský soud v rámci řízení o opravném prostředku ve správním soudnictví. Je tedy skutečností, že stěžovatelka vidí porušení svých práv krajským soudem za situace, kdy ona sama předložila vadný podklad, a vědoma si této vady, sama se neúspěšně pokusila ji odstranit, podáním jakéhosi dodatku k dohodě v rámci odvolacího řízení.
Za dané situace Ústavní soud nenalezl v postupu Krajského soudu v Plzni žádného pochybení či porušení stěžovatelčiných základních práv ve smyslu její ústavní stížnosti.
Vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. prosince 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu