ECLI:CZ:US:2000:4.US.195.2000
sp. zn. IV. ÚS 195/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. L.S., zastoupeného JUDr. T. Ch., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č.j. 2 Ko 148/99-107 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č.j. 26 K 125/99-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 28. 3. 2000, doplněným podáním ze dne 17. 4. 2000, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2000, č.j. 2 Ko 148/99-107 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 1999, č.j. 26 K 125/99-26, jimiž byl na návrh Konsolidační banky Praha, s. p. ú. mimo jiné pravomocně prohlášen konkurz na majetek N., s. r. o. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 26 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), tedy jeho právo na podnikání a provozování jiné výdělečné činnosti, právo rovnosti účastníků řízení a právo na projednání jeho věci před soudem bez zbytečných průtahů. Porušení spatřuje především ve skutečnosti, že dle jeho názoru Konsolidační banka, s. p. ú. nebyla aktivně legitimována k podání návrhu na konkurz, neboť vůči společnosti N., s.r.o. neměla v době podání návrhu na konkurz žádnou splatnou pohledávku. V další části odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel, obdobně jak již společnost N., s.r.o. uvedla ve svém odvolání, polemizuje s právními názory obecných soudů ohledně existence splatných pohledávek Konsolidační banky, s. p. ú. a tvrdí, že schopnost společnosti N., s.r.o. dostát svým závazkům nebyla nikterak narušena a že soudy řádně nepřezkoumaly její namítanou insolvenci. Dále namítl, že průběh odvolacího řízení byl neodůvodněně protahován, čímž došlo k uvedenému zásahu do práva svobodně podnikat.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl Ústavní soud k názoru, že se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. 1 písm. c) zákona). Ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona ústavní stížnost je oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. V daném případě účastníkem řízení, a tudíž i subjektem legitimovaným k podání ústavní stížnosti, byla N., spol. s r. o., nikoliv stěžovatel, byť jediný společník této společnosti. Na žádost Ústavního soudu, aby právní zástupce stěžovatele specifikoval, zda návrh podává jeho klient jako fyzická osoba, či společnost N., s. r. o., právní zástupce uvedl, že jeho klientem je osoba fyzická.
Ústavní soud považuje za potřebné dále uvést, že i kdyby stížnost byla podána osobou k tomu oprávněnou, má zato, že napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze není svojí podstatou způsobilé zásahu takové intenzity a takového charakteru, který by byl zhojitelný jen rozhodnutím Ústavního soudu. Za situace, kdy napadenými rozhodnutími bylo konkurzní řízení podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, teprve zahájeno, kdy konkurzní soud dále podle §21 odst. 1 cit. zákona nařídí přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek (právě jejich neexistenci stěžovatel namítá), a kdy může usnesením konkurz zrušit, pokud zjistí, že tu nejsou předpoklady pro konkurz (§44 odst. 1 písm. a) cit. zákona), a kdy během řízení mohou nastat další varianty zákonem předpokládané, nelze napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze považovat za rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Z tohoto pohledu by bylo možno na danou ústavní stížnost pohlížet jako na stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 5. 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj