ECLI:CZ:US:2000:4.US.229.2000
sp. zn. IV. ÚS 229/2000
Usnesení
IV. ÚS 229/2000
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. P., a V. P., oba zastoupeni JUDr. L. H., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 9. 1999, čj. E 910/98-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé ve svém návrhu namítali, že shora označeným rozhodnutím o příklepu, kterým bylo rozhodnuto ve věci výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti stěžovatelů, a rozhodnutím tomuto rozhodnutí předcházejícímu, došlo k porušení zákona konkrétně ustanovení §264 zákona č. 99/1963 Sb., neboť výkon rozhodnutí byl veden pro pohledávku, která byla v zřejmém nepoměru k ceně předmětu výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Jak Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. E 910/98, zjistil, bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. 9. 1999 doručeno prvé stěžovatelce uložením dne 29.12.1999 a druhému stěžovateli bylo doručeno rovněž uložením dne 3. 10. 1999. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána dle razítka na obálce k poštovní přepravě teprve dne 7. 4. 2000, jedná se v tomto směru o ústavní stížnost evidentně podanou po lhůtě stanovené zákonem.
Pokud jde o námitky stěžovatelů, uplatněné vůči předcházejícímu rozhodnutí, tj. vlastnímu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, Ústavní soud konstatuje, že jde v této části o ústavní stížnost nepřípustnou, neboť jak s připojeného spisu zjistil, rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, čj. 910/98-8, ze dne 5. 6. 1998, kterým byl výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti povinných, tj. stěžovatelů, nařízen, nabylo právní moci dne 14. 7. 1998, aniž by proti němu stěžovatelé podali odvolání, a tedy ve smyslu shora citovaného ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, aniž byly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně jejich práv.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatelů dle ust §43 odst.1 písm b) a písm e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě a jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2000
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj