ECLI:CZ:US:2000:4.US.26.2000
sp. zn. IV. ÚS 26/2000
Usnesení
IV. ÚS 26/2000
Ústavní soud rozhodl dne 15. února 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti A. W., zastoupené JUDr. K. K., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 1999, čj. 38 Ca 264/98-10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stěžovatelka dovozuje, že tímto usnesením bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 a zvláště pak odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Městský soud v Praze totiž upřel stěžovatelce právo na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu nesprávnou aplikací §250l odst. 2 ve spojení s ustanovením §250b odst. 1 o. s. ř., když dospěl k závěru, že v projednávané věci zmeškání lhůty stěžovatelce nelze prominout. Stěžovatelka má za to, že je třeba rozlišovat mezi rozhodováním o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy druhé části páté o. s. ř., směřujících proti rozhodnutím již nabyvších právní moci a rozhodováním o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů, kdy prominutí zmeškání lhůty není vyloučeno. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadených usnesení.
Z obsahu spisu Okresního úřadu Praha - východ, pozemkového úřadu, sp. zn. 2868, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 8. 1. 1998 bylo stěžovatelce doručeno dne 14. 1. 1998. Ze spisu je patrno, že v této věci rozhodoval pozemkový úřad po zrušení jeho prvého rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 28 Ca 364/95, jímž mu bylo uloženo odstraniti nedostatky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Opravný prostředek proti shora uvedenému rozhodnutí pozemkového úřadu stěžovatelka však podala, jak plyne ze spisu 28 Ca 264/98 Městského soudu v Praze, teprve dne 14. 8. 1998, a to současně s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodl tak, že zmeškání lhůty k podání opravného prostředku se nepromíjí a opravný prostředek proto odmítl. V důvodech svého rozhodnutí uvedl městský soud, že dikce ustanovení §250b odst. 1 a §250l odst. 2 o. s. ř. vylučuje prominutí zmeškání lhůty i u opravných prostředků proti rozhodnutím správních orgánů.
Prominutí zmeškání lhůty je upraveno jak v občanském soudním řádu (§58), tak i ve správním řádu (§28). Zatímco v prvém případě rozhoduje o prominutí zmeškání lhůty, a to i lhůty k odvolání, soud prvého stupně, rozhoduje ve druhém případě o prominutí zmeškání lhůty správní orgán. Již z toho, co je zde uvedeno, vyplývá, že aplikace ustanovení §246c o. s. ř. zařazeného do části páté, týkající se správního soudnictví, podle něhož pro řešení otázek, které nejsou přímo upraveny v této části, se užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto zákona, v projednávané věci nepřichází v úvahu, a to především vzhledem k nedostatku dvojinstančnosti správního soudnictví. Stejně tak ze zcela evidentních důvodů nemůže být v tomto řízení, v němž již jde o správní soudnictví, aplikováno ani ustanovení §28 správního řádu. Vzhledem k uvedenému jeví se již z těchto důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, neboť zde chybí právní předpis, na jehož podkladě by soud rozhodující ve správním soudnictví mohl zmeškání lhůty prominout.
Ústavnímu soud proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. února 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu