ECLI:CZ:US:2000:4.US.474.99
sp. zn. IV. ÚS 474/99
Usnesení
IV. ÚS 474/99
Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 4. 1999, čj. 2 Nt 159/98-51, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 1999, čj. 10 To 303/99-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva, neboť proces byl veden způsobem vylučujícím dosažení spravedlivého výsledku. Stěžovateli nebylo totiž umožněno plně realizovat právo na obhajobu, právo na závěrečnou řeč a poslední slovo, jakož i podat odvolání. Stěžovatel má proto za to, že napadená rozhodnutí byla vydána v rozporu s čl. 36 odst. 1, jakož i čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a mají jistou diskriminační povahu i ve vztahu k jeho osobě jako aktivistovi Rómské iniciativy. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 3 T 235/92 Okresního soudu v Benešově u Prahy Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 23. 11. 1995, čj. 3 T 235/92-210, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 1995, čj. 12 To 154/95-239, tak, že toto odvolání zamítl. Ze spisu 3 Nt 157/95 Okresního soudu v Benešově u Prahy Ústavní soud dále zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 21. 2. 1996, čj. 3 Nt 157/95-41, byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení, stěžovatelovo odvolání proti tomuto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 4. 1996, čj. 12 To 87/96-52, zamítnuto. Z obsahu spisu 2 Nt 159/98 Okresního soudu v Benešově u Prahy je konečně patrno, že podáním ze dne 1. 9. 1998 stěžovatel opětovně požádal o povolení obnovy řízení, jeho návrh byl však napadeným usnesením Okresního soudu v Benešově u Prahy zamítnut s odůvodněním, že ani výpověď svědka A. K. nemá žádnou vypovídací hodnotu týkající se skutku, pro který stěžovatel byl odsouzen. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Praze napadeným usnesením tak, že stížnost stěžovatele zamítl, v podstatě se ztotožniv se závěry soudu prvého stupně o nevěrohodnosti a pochybnosti uvedeného svědka.
Podle ustanovení §278 odst. 1 trestního řádu lze obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, povolit, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Obecné soudy se konstatovanými relevantními body podmínek umožňujících povolení obnovení řízení zabývaly a dospěly-li po provedení důkazů a jejich posouzení k závěru, že důvody pro obnovu řízení nejsou v projednávané věci dány, může Ústavní soud, aniž by zpochybnil ústavní princip nezávislosti soudu v projednávané věci, v níž stěžovatel již podruhé se domáhá povolení obnovy řízení, toto jejich hodnocení a z něj plynoucí logické závěry stěží zpochybňovat. K výtce adresované obecným soudům vycházející z tvrzení, že stěžovatel byl diskvalifikován i pro své občanské postoje, snad stačí citovat, co stěžovatel uvedl ve své výpovědi dne 31. 3. 1999 při výslechu svědka A. K.: "V té době jsem znal více lidí, já jsem v té době stahoval takovýhle mlaďochy z peněz - třeba v kartách, ve skořápkách, takže je možný, že jsem ho znal."
Všechny uvedené skutečnosti jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu