ECLI:CZ:US:2000:4.US.529.99
sp. zn. IV. ÚS 529/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti společnosti V. N., spol. s r. o. zastoupené JUDr. A.Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 1999, č.j. 37 Co 313/99-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 10. 1999 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 1999, č.j. 37 Co 313/99-37, kterým bylo v napadeném výroku II. ("Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na náhradě nákladů řízení částku 14.119.- Kč ....") změněno usnesení Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 2. 4. 1999, č.j. 11 C 12/98-27 tak, že stěžovatelce (odpůrkyni) se proti vedlejšímu účastníkovi (navrhovateli) L. Š. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14. 119,- Kč nepřiznává, a dále rozhodnuto, že L. Š. se proti stěžovatelce právo na náhradu nákladů v řízení před odvolacím soudem rovněž nepřiznává.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo rovnosti před soudem zakotvené v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava") a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). V obsáhlém odůvodnění své stížnosti, které z převážné části je rekapitulací dosavadního postupu obecných soudů, konstatováním obsahu předmětných usnesení a opakováním argumentů uvedených v odvolání, uvedla, že porušení spatřuje v tom, že odvolací soud jí nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, ačkoliv toto právo jí přiznal soud prvního stupně, když přihlédl k tomu, že vedlejší účastník (navrhovatel) v průběhu řízení po zahájení jednání vzal svůj návrh zcela zpět. Důvodem zpětvzetí návrhu byla obava, že domáhání se práva soudní cestou by pro vedlejšího účastníka představovalo nezanedbatelné náklady s velmi nejistým výsledkem, pokud jde o uspokojení jeho pohledávek, neboť hospodářská situace stěžovatelky je špatná, charakterizovaná platební neschopností a blížícím se konkurzem. Stěžovatelka je toho názoru, že je to vedlejší účastník, který procesně zavinil, že o sporných skutečnostech nemohlo být soudem rozhodnuto na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci, a tudíž náklady řízení před soudem prvého stupně by měl nést sám. Pokud však odvolací soud rozhodl o nákladech řízení v její neprospěch, byla tímto postupem znevýhodněna.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého napadeného usnesení.
Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i obsahu dalších shromážděných podkladů, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Brně neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci. Podle ust. §150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Citované ustanovení aplikoval odvolací soud, po zjištění, že důvody hodné zvláštního zřetele v daném případě jsou dány, a jsou-li dány v řízení před soudem I. stupně, jsou dány též v řízení odvolacím. Je věcí obecných soudů, zda, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, použijí svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení. Jedná se zde o individuální rozhodnutí v individuální věci, bez jakýchkoliv normativizujících závěrů - tedy o oblast, kde zásah Ústavního soudu nemůže přicházet v úvahu. Z ústavněprávního hlediska lze odvolacímu soudu stěží cokoli vytknout.
Vzhledem k tomu, že z ústavní stížnosti nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny, jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelčino tvrzení o porušení čl. v čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny, jako zjevně neopodstatněné.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. 2. 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu